1 / 15
Pohled přes Vltavu na Barrandovské terasy v roce 1932. Terasy nechal postavit Václav Havel starší. Při návštěvě San Franciska ho nadchla restaurace na útesu nad Tichým oceánem, a něco podobného chtěl postavit i v Praze. Otec budoucího prezidenta tedy zakoupil ve 20. letech skalnatý úhor tehdy za Prahou a zbudoval tu vilovou kolonii. A k ní chtěl připojit jakýsi zájezdní hostinec na barrandovské skále. Projekt svěřil architektovi Maxi Urbanovi. Měl tu vybudovat komplex, jež pojme tisíce lidí a zároveň bude v provozu po celý rok.
Autor: ČTK
Parník Praha pod Barrandovem kolem roku 1930.
Autor: ČTK
Ve třicátých letech přistavěli k terasám i bazén, dole v bývalém kamenolomu, který s restaurací spojovala lanovka. Byl to první padesátimetrový bazén v republice a bývalo v něm plno, i když měl nejstudenější vodu v Praze.
Autor: ČTK
„Venku byl plac, tam hrál orchestr, a tančilo se. A taky tam byl Trilobit bar, otevřený až do čtyř hodin,“ vzpomínal na prvorepublikový provoz teras pamětník Jaroslav Bořický. „Slyšela jsem tu krásnou hudbu a ty zpěvy, a jak se to po té vodě neslo, i s tou mlhou večerní, bylo to silně poetické,“ zasnila se pro agenturu ČTK další pamětnice Zdenka Kellerová.
Autor: ČTK
Na terasy se chodilo i na odpolední koncerty a mezi pravidelnými hosty nechyběli slavní herci. Na parketu se točili Oldřich Nový, Vlasta Burian, Svatopluk Beneš nebo Adina Mandlová. Atmosféru teras si oblíbil i prezident Tomáš Garrigue Masaryk a jeho syn Jan.
Autor: ČTK
Herci to sem měli blízko z barrandovských ateliérů, a tak není divu, že terasy „hrají“ i ve filmech. Jak to na nich žilo, je vidět například ve filmu Vladislava Vančury Před maturitou z roku 1932. Snímek je z roku 1938.
Autor: ČTK
Braník v pohledu směrem na Barrandovské terasy. Za zmínku stojí neonový nápis Barrandov na skále pod terasami, jakási parafráze na nápis Hollywood.
Autor: Profimedia.cz
Pod heslem „Za Prahou a přece v Praze“ byly terasy relativně dobře dostupné. Vedla tam nová silnice, dalo se dojet autobusem, vyhlídkovým autokarem, parníkem nebo tramvají číslo pět do Hlubočep a sadem pěšky.
Autor: www.starapraha.cz / SKILL historical / Profimedia, Profimedia.cz
Barrandovské terasy. Do zahradní restaurace se vešly až tři tisíce hostí. Orchestr R. A. Dvorského hrál do sedmé večer na terasách a pak se přemisťoval do baru Trilobit, přistavěného k terasám v roce 1937.
Autor: ČTK
Celý objekt vyrostl za pouhých šest měsíců a slavnostní otevření si nenechalo ujít 50.000 návštěvníků.
Autor: Profimedia.cz
Funkcionalistická stavba poutala pozornost vyhlídkovou věží, uvnitř se nacházela francouzská restaurace, ze tří stran prosklená, a dále kavárna se zastřešenou terasou a komplexem dalších otevřených teras, které přirozeně kopírovaly zvlněný okraj barrandovské skály. Snímek je z roku 1942, kdy si terasy oblíbili nacisté.
Autor: ČTK
Po obsazení českých zemí německou armádou v roce 1939 se jejich klientela výrazně změnila. Oblíbili si je totiž nacističtí pohlaváři a vojáci. Po válce se do teras ještě na chvíli navrátilo obvyklé osazenstvo, ne však nadlouho.
Autor: CTK / , ČTK
Státní tajemník v říšském ministerstvu lidové osvěty a propagace Leopold Gutterer v doprovodu státního tajemníka K.H.Franka a vedoucího kulturně-politického oddělení v úřadě říšského protektora Martina Wolfa mezi raněnými vojáky v restauraci Barrandov v Praze v červenci 1942.
Autor: ČTK
Nacisté nechali jako první věc postavit na terasy přímou železnici, která sem dovážela hosty de facto bez zastávky. Nepříjemně se tak změnilo osazenstvo restaurace. Snímek je z roku 1942.
Autor: ČTK
Státní tajemník v říšském ministerstvu lidové osvěty a propagace Leopold Gutterer v doprovodu státního tajemníka K.H.Franka a vedoucího kulturně-politického oddělení v úřadě říšského protektora Martina Wolfa mezi raněnými vojáky v restauraci Barrandov v Praze 17. 7.1942.
Autor: ČTK
