Úterý 12. listopadu 2024, svátek má Benedikt
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Orientace

Trafalgar a nesmrtelný Nelson. Výsledek velkolepé bitvy učinil z britského admirála národního hrdinu

Bitva u Trafalgaru. foto: Repro: Getty Images

Říjen roku 1805 se zapsal do historie velkolepou bitvou u španělského mysu Trafalgar. Poslední velká námořní bitva dřevěných loďstev zajistila bezpečnost Británie na moři na dalších sto let a z admirála Nelsona udělala legendu.
  13:00

Bojové akce u Trafalgaru představují jenom krátkou epizodu napoleonských válek během námořního konfliktu mezi Velkou Británií a Francií, jenž začal roku 1793 a skončil v roce 1815. Měly však rozhodující význam. Byly vedené v měřítku dosud nevídaném a překonaném teprve první světovou válkou.

V rámci těchto bojových akcí představuje bitva u Trafalgaru, která se odehrála 21. října 1805, jedno z největších námořních střetnutí historie a poslední velkou bitvu dřevěných válečných loďstev. V průběhu několika málo hodin britský admirál Horatio Nelson navždy odvrátil hrozbu francouzské invaze a zajistil bezpečnost Velké Británie na moři na zhruba dalších sto let. Bylo to slavné vítězství poznamenané negativně pouze Nelsonovou smrtí, ačkoliv jeho skon mu ve vrcholném okamžiku konečného vítězství zajistil legendární postavení, přetrvávající až do současnosti.

Začátkem roku 1805 nařídil Napoleon Bonaparte admirálu Pierru-Charlesi Villeneuvovi vylákat Nelsonovu flotilu z blokády Francie. Ten sice úkol částečně splnil, ale nakonec byl donucen se u Cádizu spojit se spojeneckou španělskou flotilou. Španělský admirál Federico Gravina jako starší a zkušenější těžce nesl podřízenou roli vůči Villeneuvovi, kterého navíc osobně nesnášel. Dva nejvyšší spojenečtí velitelé tak nebyli v bitvě schopni efektivně spolupracovat.

Dvojitý Nelson

Admirál Villeneuve vyslal 20. října na moře 33 svých francouzských i španělských řadových lodí v linii a sedm menších plavidel (a na nich 27 000 mužů a 2 632 děl). Když se tato flotila příštího dne střetla s britským loďstvem, jehož linii tvořilo 27 řadových lodí a šest menších plavidel (18 500 mužů a 2 148 děl), měla mírnou početní převahu, ale v ovládání lodí a výzbroji měli výrazně navrch Britové, což se v bitvě projevilo.

Nelson se chtěl vyhnout možnosti tradiční námořní bitvy a naplánoval vytvoření dvou útočných kolon. Byl nejzkušenějším a nejúspěšnějším velitelem britského královského loďstva té doby. Svým překvapeným námořním kapitánům předložil jinou strategii vedení námořní bitvy – Nelsonův chvat. Ten spočíval ve snaze získat bojovou převahu tím, že se flota zaměří na jediné místo nepřátelské bojové linie a prorazí ji co nejrychleji, jak jen bude možné. Proto Nelson navrhl zaútočit ve dvou kolonách, které se pohybují kolmo k nepřátelské řadě, rychle rozdělit nepřátelské linie na menší části a jednotlivě je zničit. Jedna část měla být zničena polovinou britské floty, zatímco druhá polovina britské floty měla bránit zbytku nepřátelského loďstva zasáhnout do boje. Nelson byl přesvědčen o úspěchu. Věděl, že může takovou taktiku ospravedlnit na základě lepší morálky svých posádek, jejich námořnického a dělostřeleckého umění.

Čtyři hodiny u Trafalgaru

Bitva začala přesně podle Nelsonova plánu. Jedna britská kolona pod velením viceadmirála Couthberta Collingwooda obklíčila zadní část nepřátelské floty a začala ji ničit přesnou palbou. Druhá kolona, které velel Nelson, se rychle probila středem nepřátelské formace a rozdělila ji na dvě části. Již zmiňované riziko spočívalo v tom, že Nelson vystavil své vedoucí lodě, včetně vlastní Victory, smrtící podélné palbě několika nepřátelských lodí. Zásadní roli hrály výcvik a odvaha. V poledne 21. října 1805 pak padly první výstřely bitvy u Trafalgaru.

Do zhruba 14 hodin, tedy pouhé dvě hodiny po proražení spojenecké linie, Collingwoodova divize prakticky porazila nepřátelskou zadní eskadru. Byl to pozoruhodný výkon, ale vítězství nemohlo být zajištěno bez toho, že by neuspěla Nelsonova kolona.

NOMÁDI: Po stopách admirála Nelsona. U Trafalgaru rozťal nepřátelskou flotilu bravurním manévrem

Nelsonova kolona postupovala pomaleji, také byla vystavena delší dobu boční nepřátelské palbě. Přes veškeré utrpěné škody se Victory s Nelsonem na palubě probojovala až k vlajkové francouzské lodi Bucentaurus, na jejíž palubě velel admirál Villeneuve. Ty se nakonec po 13. hodině utkaly v přímém boji. Do boje s Victory se navíc dostala i další a v tomto případě elitní francouzská loď Redoutable.

Byl to právě výstřel francouzského odstřelovače z Redoutable, který zasáhl dle uniformy a v předchozích bojích na moři ztracené pravé ruky snadno rozpoznatelného admirála Nelsona. Šlo tedy patrně o cílený útok, kulka prošla levým ramenem a uvízla v páteři, tedy tehdy zcela neřešitelné zranění. Nelson se nechal odnést do podpalubí a zkoušel si zakrýt tvář kapesníkem, aby své zranění utajil. Před svou smrtí se ještě dozvěděl, že bitva skončila vítězstvím jeho floty. Zhruba v 16:30 nebojácný admirál a tvůrce vítězné strategie Nelson svým zraněním podlehl.

Britský záměr se ale zdařil. Pro Villeneuva nezbyl tak jiný scénář než stáhnout vlajku a vzdát se britské eskortě, které odevzdal svůj kord. Je třeba konstatovat i to, že přes horší morálku spojeneckých posádek i jejich velitelé bojovali statečně a velmi častým úkazem bitvy bylo, že se loď vzdala až po smrti kapitána a většiny důstojníků. Některé lodě ztratily polovinu posádky i více.

Britské loďstvo přesvědčivě porazilo svého nepřítele, zajalo nebo zničilo 18 z 33 řadových bitevních lodí, což představovalo 55 % jejich stavu na začátku střetnutí. Historikové odhadují španělské ztráty na 1 038 zabitých či utopených a 1 385 raněných, včetně admirála Graviny, kterému byla v bitvě roztříštěna levá paže. Ze svých zranění se nikdy plně nezotavil a 9. května 1806 ve věku 49 let v Cádizu v důsledku těchto zranění zemřel. Ačkoliv oficiální francouzské záznamy neexistují, hodnověrné odhady hovoří o přibližně 3 370 zabitých či utopených a více než 1 160 zraněných. Bylo zabito nebo zraněno 26 důstojníků a kapitánů spojeneckého loďstva a přibližně 7 tisíc Francouzů a Španělů padlo do zajetí, včetně samotného Villeneuva, což představuje 25% ztráty.

Smrt tří admirálů

Villeneuve byl svým mdlým výkonem v bitvě zahanben, v britském zajetí mu bylo povoleno účastnit se Nelsonova pohřbu. Poté byl propuštěn a vrátil se do Francie. 22. dubna 1806 byl v západofrancouzském Rennes nalezen mrtvý. Dodnes se historikové neshodují, zda šlo o sebevraždu, nebo zda nešlo o vraždu zinscenovanou Napoleonem. Všichni tři nejvyšší velitelé tak v důsledcích bitvy přišli o život.

Z Nelsona výsledek bitvy učinil národního hrdinu a je dodnes považován za jednoho z nejtalentovanějších a nejiniciativnějších námořních velitelů všech dob. Britské ztráty v bitvě byly pozoruhodně malé, 499 mužů zabitých a 1 214 raněných, tedy přibližně 10 procent celkového stavu. Ještě sto let po skončení napoleonských válek byla britská nadvláda na mořích nenapadnutelná a na počest slavného vítězství bylo pojmenováno londýnské náměstí na Trafalgar Square s Nelsonovým sloupem o výšce přes 60 metrů.

Autor:

Advantage Consulting, s.r.o.
NÁKUPČÍ S AJ (42-47.000 Kč)

Advantage Consulting, s.r.o.
Ústecký kraj
nabízený plat: 42 000 - 47 000 Kč