Významné jsou i jeho pozdější, funkcionalistické realizace. Proslul též jako ilustrátor řady knížek o architektuře minulých epoch. Počtem realizovaných staveb se mu málokdo vyrovná. Byl rovněž spolumajitelem projekční a stavební kanceláře Dušek–Kozák–Máca, která se zabývala především adaptacemi starších domů, jejichž kvalita však – na rozdíl od Kozákovy vlastní tvorby – byla jen průměrná.
Kozák se narodil v rodině významného evangelického faráře Františka Kozáka, jeho mladšími bratry byli architekt Ladislav Kozák a duchovní Jan Blahoslav Kozák. Kozákovi se přestěhovali do Čáslavi, Bohumír pak odešel do Prahy studovat architekturu na české technice, kde byli jeho profesory Josef Schulz, Jan Koula a Rudolf Kříženecký.
Už neexistoval, a přesto stojí. Ateliér Josefa Sudka na Malé Straně je přesnou replikou původní slavné stavby |
Následovala praxe v ateliérech Osvalda Polívky a Václava Nekvasila, pro jehož stavební firmu navrhl budovu banky v Kolíně, ještě ale v historizujícím pojetí. Před první světovou válkou projektoval sál pro jednotu baptistů na Královských Vinohradech a bytový dům Riva v Holešovicích-Bubnech, na jehož výzdobě se podílel Ladislav Kofránek, se kterým Kozák spolupracoval i v meziválečných letech.
Velká díla
Kubismus architekta neoslovil (náznaky stylu najdeme jen u adaptace domu v Hybernské ulici na pražském Novém Městě – dnes hotel King David), zato poválečná evropská móda art deco měla u mladého projektanta velký úspěch. Stal se – vedle Gočára a Janáka – jeho nejvýznamnějším představitelem.
V tomto stylu navrhoval administrativní budovy jako telefonní a telegrafní ústřednu na pražském Žižkově, budovu Radiožurnálu v Kolíně, ředitelství pošt v Košicích, ale také školu v Čáslavi nebo studentskou kolej Budeč na pražských Vinohradech či rodinné a činžovní domy, zejména v Praze. Exkluzivní stavbou je palác Avion na Václavském náměstí (dnes známý jako Luxor), na tomto projektu se ovšem podílel také srbský architekt Nikola Dobrović, který tehdy u Kozáka pracoval.
Významné jsou i jeho sbory pro českobratrskou církev evangelickou, k níž se, věrný rodinné tradici, hlásil: v Jungmannově ulici na pražském Novém Městě, dále v Praze-Libni, ty jsou pojednány též v dekorativním stylu, pozdější již řadíme k funkcionalismu. Vznikly v Praze-Střešovicích a Nuslích, v Prostějově či Zruči nad Sázavou. V Čáslavi navrhl farní budovu a památníky Matěje Ulického a také sbor – tentokrát ale pro Církev československou husitskou.
Nejvýznamnějším a nejznámějším Kozákovým dílem je však rozlehlý a architektonicky jednotně řešený areál někdejších Masarykových sociálních domovů v Praze-Krči (dnes Thomayerova nemocnice), budovaný od druhé půle 20. let již v konstruktivistickém stylu. Vedle ústřední budovy tu byly jednotlivé pavilony v zeleni, včetně kaple nebo farmy, v níž pracovali chovanci ústavu. V té době šlo o jedno z největších a nejmodernějších zařízení tohoto typu v Evropě. Není proto divu, že prezident Masaryk sem vodil všechny významné zahraniční delegace.
Ve 30. letech přibyly i dva elegantní funkcionalistické pavilony, na jejichž projektu se podílel i jeho bratr Ladislav. Sourozenci spolupracovali i na návrzích pavlačových malobytových domů na Pankráci.
K zajímavým, byť nerealizovaným projektům patřily i Kozákovy dva soutěžní návrhy na most přes Nuselské údolí v Praze, na nichž architekt spolupracoval se známým expertem na betonové konstrukce Stanislavem Bechyněm. Druhý z návrhů se však od mostu, který tam dnes stojí, prakticky neliší, včetně trasy pro metro a proskleného vestibulu stanice.
Plečnikova poslední hradní perla. Architekti napravili, co minulý režim poškodil |
Z pozdních funkcionalistických staveb Bohumíra Kozáka vynikají jeho palác sociální pojišťovny v Bartolomějské ulici a Broadway v ulici Na Příkopě (s Antonínem Černým) na pražském Starém Městě či luxusní činžovní domy v pražském Podskalí, v Italské ulici na Vinohradech a v Kostelní ulici v Holešovicích-Bubnech. Ještě na konci 40. let na tuto tvorbu navázal dvěma administrativními objekty na Žižkově a Vinohradech.
V důchodu se věnoval ilustrování knížek historiků architektury Zdeňka Wirtha, Oldřicha Stefana nebo Emanuela Pocheho. Bydlel v menší vilce na pražské Ořechovce, již si původně sám navrhl, ale po sporech se svou paní, která měla poněkud odlišnou představu o jejím uspořádání, nakonec pověřil projektem jednoho ze svých spolupracovníků, Franze Hrušku.
Bohumír Kozák zemřel v roce 1978 a je pohřben na vokovickém hřbitově.
