Minule jsme si představili alespoň některé bratislavské stavby z konce devatenáctého a počátku dvacátého století, nyní se podíváme o nějakou tu dekádu dál. Při srovnání s námi neodhalíme žádnou výraznější odchylku, protože i po vzniku Československé republiky vývoj na Slovensku víceméně kopíroval ten v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Protože tu stále nebyla vysoká škola se zaměřením na architekturu, působili tu dál zejména projektanti školení v Budapešti, Vídni a Praze.
K nejvýznamnějším osobnostem patřili Emil Belluš a Fridrich Weinwurm. První z nich studoval na pražské technice. Byl ovlivněn tvorbou Le Corbusiera a Bauhausu a v intencích funkcionalismu navrhl řadu bratislavských staveb, jako jsou například přístavní pavilon Propeller na nábřeží Dunaje nebo trojice noblesních družstevních domů s pasáží na náměstí SNP. Ve třicátých letech si vyzkoušel i neoklasicismus v projektu na budovu Národní banky s kamenným průčelím na Štúrově ulici.
Oproti tomu Fridrich Weinwurm byl spíše obdivovatelem Adolfa Loose a v takovém pojetí ve spolupráci s Ignácem Vécseiem navrhoval četné vily a nájemní domy.
Přechod k avantgardě
Ale pojďme dál. Ve slovenské metropoli najdeme i styl moderního klasicismu. V Bratislavě ho reprezentují stavby Slováka Milana Michala Harmince, jak o tom svědčí třeba jeho budova Národního muzea na Vajanského nábřeží nebo hotel Carlton na Hviezdoslavově náměstí, a také původem českého architekta Františka Krupky, žáka Friedricha Ohmanna z vídeňské akademie, autora budovy rektorátu Univerzity Komenského na Šafárikově náměstí.
Bratislava na přelomu století? To byla velká díla historismu a secese |
Jiný český projektant usazený ve slovenské metropoli a Plečnikův žák z pražského umprumu Jindřich Merganc byl nejprve ovlivněn tvorbou svého učitele, později ale přešel k avantgardní architektuře, jak je patrné na budově Kochova sanatoria v Partyzánské ulici. Spolupracoval na ní s Otmarem Klimešem a také Dušanem Jurkovičem: ten naopak působil v Bratislavě až po první světové válce, předtím tvořil hlavně v Čechách a na Moravě. Jurkovičovy stavby meziválečného období byly pojednány ve stylu národního dekorativismu, ale i v jeho tvorbě je pak patrný příklon k moderním směrům.
Vraťme se ale ještě k dalším Čechům a Moravanům, kteří trvale pracovali v Bratislavě. Našli bychom mezi nimi kupříkladu Kotěrova žáka Klementa Šilingera, architekta mnoha bytových komplexů, nebo absolventy pražské techniky Jiřího Grossmanna a Aloise Balána. I oni projektovali konstruktivistické a funkcionalistické stavby, jako je rozlehlý palác sociální pojišťovny nebo pozoruhodná Jaroňova vila. A zapomenout bychom neměli ani na Josefa Marka, který také tvořil ve slovenské metropoli a je autorem konstruktivistického obytného souboru Avion.
Přehlídka velkých jmen
Pak jsou tu i díla známých českých a moravských architektů, kteří v Bratislavě trvale nepůsobili. Byli to např. Vladimír Karfík, šéfprojektant Baťovy firmy, který byl autorem kostela v Petržalce a obchodního Baťova domu v centru města, dále Gočárovi žáci a členové Devětsilu Karel Seifert a Pavel Smetana, kteří navrhli budovu gymnázia na České ulici, nebo Kotěrův absolvent Adolf Benš, autor vily Ing. Novotného. Hodnotné stavby tu zanechali i známí brněnští architekti Jan Víšek, autor paláce Luxor, nebo Ernst Wiesner, projektant budovy Portlandské cementárny.
A vrcholným dílem avantgardy je činžovní dům Kotěrova žáka a významného funkcionalisty Bohuslava Fuchse na Hviezdoslavově náměstí s invenčně prolamovaným průčelím.
K dalším důležitým meziválečným osobnostem patří slovenský Němec Christian Ludwig, který navrhl tzv. Bratislavský mrakodrap pro z USA se navrátivšího podnikatele Rudolfa Manderlu. Se svými 12 patry patřil k nejvyšším stavbám v Československu. Ludwig též stál i za elegantním bývalým obchodním domem firmy Brouk + Babka (dnes Dunaj) na náměstí SNP s pásovými okny a nazelenalou keramickou fasádou.
K bratislavským židovským architektům náležel kromě Weinwurma i Artur Schlezinger (Szalatnai-Slatinský), autor klasicizující synagogy a funkcionalistické vily Ing. Weisze. K dalším pozoruhodným autorům patřili Dezider Quastler, Emerich Spitzer, Josef Konrad či Emil Brühl. Z významných vídeňských architektů, kteří mají v meziválečné Bratislavě své realizace, zmiňuji alespoň dvojici Hans Jaksch a Siegfried Theiss, autory administrativy Coburgových železáren.
Příště nás čeká Bratislava v totalitní éře. Navzdory tomu tu vznikla řada unikátních děl, jež jsme my, Pražané, svým východním sousedům tiše záviděli…
