O generaci mladší než oba slavní architekti byl další Kotěrův student – byť tentokrát již z Akademie výtvarných umění –, Bohuslav Fuchs. I jeho se týkají letošní kulatá výročí, letos tomu bylo právě 130 let, kdy se Fuchs ve Všechovicích na Přerovsku narodil.
Josef Hoffmann, designér vídeňské secese, zanechal mnoho stop i v Česku |
Protože studia zakončil až po první světové válce, neprošel již secesí, modernou ani kubismem, přesto jeho cesta k avantgardě byla trochu složitější. Po válce totiž mladí projektanti nejdřív tápali: předválečné styly jim byly cizí, chtěli se vůči nim vymezit. Moc je neoslovil ani tehdy módní styl tzv. národního dekorativismu, ten posměšně nazývali „rohlíčkový“, a i když si jeho reprezentantů Gočára, Janáka a dalších vážili, jejich tehdejší tvorba je neoslovila.
Ve vzduchu již viselo něco zásadního, zpočátku se tedy pokusili vytvořit dynamickou architekturu, která by lépe vyjádřila duch doby, plné nových technických vynálezů.
Nová doba, nové styly
Ve Fuchsově rané tvorbě tento trend dokonale vystihuje projekt hydroelektrárny v Háji u Mohelnice pro manžele Plhákovy, mladé podnikatele s velkým kulturním rozhledem. Vedle vlastní industriální stavby navrhl se svým spolužákem Josefem Štěpánkem také jejich rodinný dům v romanticky koncipované zahradě, pojednaný rovněž v dynamických expresivních formách. Fuchs pak v podobném stylu koncipoval také dům spisovatele Jakuba Demla v Tasově i nedaleký obecní dům. Tato stavba, později zcela zchátralá, nedávno prošla kvalitní rekonstrukcí, takže opět vynikají výrazné válcové motivy na jejím průčelí.
Další architektova tvorba z první poloviny dvacátých let se vrací k odkazu Kotěrovy předválečné moderny s prvky z režného zdiva v kombinaci s omítanými partiemi a často již s plochými střechami, které propagovala nastupující generace funkcionalistů. Sem patří brněnská masná burza nebo obřadní síň na tamním Ústředním hřbitově. Prostá kubická stavba s keramickým pláštěm ukrývá jednoduchý, ale působivý interiér. Spoluautorem obřadní síně byl Janákův žák z umprumu Josef Polášek.
Neznámý mistr. Podívejme se po stopách málo známých děl architekta Otakara Novotného |
Velkým vzorem pro Fuchsovu generaci se v polovině dvacátých let stal švýcarský novátor Le Corbusier (vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret), který vytyčil principy funkcionalismu. K těm patřila skeletová konstrukce z železobetonu nebo oceli, umožňující vytvořit flexibilní vnitřní prostory, na průčelí pak použít tzv. pásová okna. Na plochých střechách byly tzv. sluneční terasy. Takovou stavbu bylo možné vyzvednout na sloupech nad terén, takže zahrada mohla kontinuálně proběhnout pod ní. Průčelí těchto objektů byla z bílé vápenné omítky, barva v základních tónech se pak objevovala jen v detailu, např. na okenních rámech nebo kovových prvcích.
Nesplněný sen
Bohuslav Fuchs si podobné principy vyzkoušel například na sérii lázeňských pavilonů v Luhačovicích během druhé poloviny dvacátých let a na počátku další dekády pak na řadě dalších staveb především v Brně a okolí, jako byl vlastní rodinný dům, řada škol, internáty Vesna a Masarykovy domovy, ikonický hotel Avion, městské lázně, pavilon města Brna na nově založeném výstavišti nebo Moravská banka (s Ernstem Wiesnerem).
Jako jeho velký švýcarský vzor komponoval i on průčelí v dokonalých proporcích a využíval tzv. nautických prvků, jako jsou terasy, rampová schodiště nebo kruhová okénka. V moravské metropoli si získal velkou prestiž, spolupracoval ale i s firmou Baťa a ve Zlíně se mohl setkat i se samotným Le Corbusierem. Fuchs patřil k těm projektantům, kteří město proslavili po celé Evropě tamní funkcionalistickou architekturou.
Tzv. bílý funkcionalismus se však ve třicátých letech vyčerpal a architekti hledali zase nové formy, svůj styl pak obohatili o romantizující prvky nebo aerodynamicky tvarované elementy. Sem patří některé Fuchsovy vily, působivý pavilon Morava v Tatranské Lomnici nebo organicky tvarované lázně Zelená žába v Trenčianských Teplicích.
Dvě jubilea Josefa Gočára. Poznáte i méně známé stavby slavného architekta? |
Po druhé světové válce se stal Fuchs profesorem brněnské techniky, ale v neblahých padesátých letech byl svými nepřáteli pronásledován a jen taktak unikl uvěznění. Později byl však rehabilitován, v roce 1968 dokonce obdržel titul národní umělec. Velkým přáním Bohuslava Fuchse bylo postavit něco v Praze: zúčastnil se řady soutěží, měl projektovat vilu v kolonii Baba, ale nic z toho nakonec nebylo. Jeho životním projektem se měla stát nová budova v sousedství Národního divadla. Soutěž opakovaně vyhrával, ale dílo už nakonec realizovat nemohl. Škoda, jeho návrh byl invenční.
Bohuslav Fuchs zemřel v roce 1972 v Brně, městě, pro které tolik vykonal. V rodných Všechovicích má hezkou stálou expozici.
