Cena Jiřího Ortena je jakýmsi vítáním občánků v rámci literární obce. Starší kolegové, spisovatelé i kritici se sejdou v porotě a jednoho z kandidátů literární nesmrtelnosti postrčí více na světlo. S tímto požehnáním je pak cesta literární realitou snazší, ale pokud autor nenaplní naděje, které do něj byly tímto oceněním vloženy, tak se naopak časem stává přítěží: „Podívej, dostal kdysi Ortena a od tý doby nic, co by stálo za řeč…“
Cena Jiřího Ortena je přínosná v tom smyslu, že vymetá rohy české literatury – a právě z nich se snaží vyvolené postrčit více na oči. Důkazem budiž letošní tři nominovaní: ani jeden nevyšel v žádném velkém nakladatelství, proto je jejich knihy daleko obtížnější „potkat“ v knihkupectvích. Na druhou stranu fakt, že autor musí být uznán porotou složenou ze starších kolegů, ukazuje, že se přistupuje na to, že ti se zkušenostmi tomu rozumí víc. Přitom dnes, jak víme, stáří neznamená větší zkušenost, ale daleko spíš to, že je člověk na odpis, neviditelný. Tady se nám vyjevuje výjimečná situace v uměleckém prostředí…
