Dnes je Ceres jen na kost zmrzlý kulový balvan. Obíhá v zóně nikoho mezi drahami Marsu a Jupiteru vyplněné převážně planetkami. Pás podle současných odhadů obsahuje něco mezi 1,1 a 1,9 milionu těles o velikosti jednoho kilometru a víc. Menších objektů v něm budou další miliony. Ceres je se svým poloměrem okolo 470 kilometrů v oblasti suverénně největší. Připadá na ni přibližně třicet procent hmotnosti Pásu. Odpovídá to zhruba 0,016 procentům hmotnosti Země.
Vzhledem ke svým rozměrům si Ceres vysloužila status trpasličí planety. Stejný má o řád větší a daleko známější objekt Pluto v pustině za drahou Neptunu. Značné rozměry Cerery k ní přitahují pozornost astronomů.
V roce 2018 ji důkladně prozkoumala sonda Dawn. Výzkum dat z ní pořád ještě pokračuje. Sonda našla na povrchu Cerery světlé oblasti.
Podle vědců je tvoří soli. Pochází z oceánu, který kdysi šplouchal uvnitř tělesa. Další analýzy prokázaly, že se na Cereře dají najít i organické molekuly.
Obojí se považuje za nutný předpoklad ke vzniku života. Dosud se však zdálo, že pro něj chyběl zdroj energie. Skupina výzkumníků vedená Samem Courvillem z Arizonské státní univerzity teď tvrdí, že na Cereře mohl být i ten.
V jejím oceánu panovaly podmínky pro vznik horkých pramenů bohatých na živiny. Podobné fungují i na naší planetě. Teplo pohánějící prameny měl generovat rozpad radioaktivních prvků. Živiny pocházely z přeměny hornin v jádře tělesa.
„Když se horká voda z hlubokého podzemí smíchá s oceánem na Zemi, je často výsledkem bufet pro mikroby – hostina chemické energie,“ popsal Courville.
Přesně to měl být i případ Cerery. Okno vhodné pro vznik života se na ní podle výzkumníků otevřelo před čtyřmi miliardami let. Příznivé podmínky vydržely další jednu a půl miliardy roků.
