Šlo podle nich o srážku dvou černých děr. Jedna měla hmotnost odpovídající zhruba 100, druhá okolo 140 Sluncí. Výsledná singularita má vážit jako 225 Sluncí. Zbývající ekvivalent patnácti Sluncí se během karambolu přeměnil na energii vyzářenou v podobě gravitačních vln. Jsou to poruchy ve struktuře časoprostoru. Cestují rychlostí světla. Připomínají vlny, které vzniknou, když člověk hodí kámen do vody. Místo vodní hladiny se ale vlní prostor a čas.
Projevuje se to nepatrným zkracováním a prodlužováním vzdáleností. Na Zemi se gravitační vlny měří pomocí kombinace zrcadel a velice přesných laserů. Registrují změny v řádu tisícin průměru atomového jádra.
Existenci gravitačních vln se povedlo prokázat teprve před deseti lety. Od té doby zaznamenali vědci zhruba tři stovky podobných událostí. V předchozí nejdramatičtější z nich vznikla černá díra o hmotnosti okolo 140 Sluncí.
V dnešním vesmíru vznikají tyto objekty nejčastěji gravitačním zhroucením velmi hmotných hvězd. Tenhle proces však sám o sobě nestačí k vysvětlení existence tak hmotných objektů, jako byly účastnice rekordní srážky. Muselo proto jít o produkty předchozího slučování. Událost se vyznačovala ještě jednou zvláštností.
„Zdá se, že černé díry rotovaly velmi rychle - téměř na hranici, kterou připouští Einsteinova obecná teorie relativity,“ řekl astrofyzik Charlie Hoy z Portsmouthské univerzity v tiskové zprávě k výzkumu. „To ztěžuje modelování a interpretaci signálu.“
V době psaní článku, který právě čtete, se vědci ze sdružení LIGO-Virgo-Karga teprve chystali zveřejnit výsledky své analýzy na konferenci ve skotském Glasgowu. Pořád byla otevřená i možnost, že signál má jiné vysvětlení.
