Válka na Ukrajině dokázala navýšit prostředky, které naše země vydává na zbrojení. Člověk ale marně přemýšlí o tom, co by se muselo stát, aby se zvýšily rovněž prostředky, které náš stát vydává na kulturu. Zvlášť poté, co prezident Petr Pavel pozval na snídani Dana Browna, musí být každému soudnému jedinci jasné, že veškeré apely lidí z kultury poukazující na to, že jejich konání je taktéž práce – i když hlavně kumšt! – a že radostí z tvorby se nezasytí, se jeví jako naprosté mrhání časem a energií. Místo toho by si měli hledat jiný způsob obživy. Veřejným přiznáním, že jsem chudý a že mé umění málokdo oceňuje, totiž ještě nikdo nezbohatl.
Dan Brown opět na místě činu. Praha je nádherná, komentoval z mostecké věže |
Snídaně s kýčařem
Jednou z možností, kde by si mohli chudí umělci vydělávat na chleba, je ministerstvo kultury. Být státním zaměstnancem, to dnes zní hrdě. A navíc se tam rozhodně neflinkají. Bývalý ministr kultury Martin Baxa ještě v říjnu stačil představit koncepci Státní kulturní politika 2026–2030+, jež velmi vhodně začíná dvěma stránkami, kde jsou v modrém poli hesla Odolná kultura a Odolná společnost. Což hned ukazuje, že na ministerstvu dobře vědí, co se ve společnosti děje, jelikož odolnost kultury je tu léta zkoušena velmi výrazně.
Pokud chceme po politicích vize, vidíme, že někteří politici a vize jaksi nejdou dohromady. Dokument o odolné kultuře totiž vyznívá tak, že by bývalo stačilo napsat: Už se na ten kumšt konečně vykašlete, vy žebráci!
Státní kulturní politika je v dokumentu ministra Baxy nastíněna především v bodech, které většinou začínají infinitivy: nastavit, podporovat, pokračovat, prosazovat, odstraňovat, mapovat, zvýšit, zlepšit, posilovat, zapojovat, udržovat, upevnit, usilovat, ukotvit, pečovat, zefektivnit, motivovat, prověřit, naplňovat, budovat… Prostě si na ministerstvu asi hrábli až na dno sil, aby něco takového sepsali – pak že se na státních úřadech nemaká.
Fantastické na celém dokumentu je právě to, že tam chybí podmět.
