To vše jsou momenty z historie Kladska, polského regionu poblíž české hranice, který je spojený s naší zemí víc, než si uvědomujeme. Zájem o Kladsko dočasně probudily ničivé povodně, které do značné míry zdevastovaly metropoli oblasti.
„Ten kostel je úplně zničený,“ povzdechne si starší paní u vrat svatostánku Panny Marie Růžencové přilehlého k františkánskému klášteru a rezignovaně se odebírá dál. Neslyší, nevidí.
Rok 1945 byl na kladsko-české hranici divoký. Někteří ambiciózní důstojníci na československém generálním štábu usmysleli, že by vojsko mohlo zabrat poraženému Německu část území a „zarovnat“ na mapě hraniční výběžky.
Lidé jsou z toho, co se stalo, stále ještě v šoku. Vcházím dovnitř chrámu a dýchne na mě závan vlhka. Správci zareagovali rychle. Po blátě není na podlaze ani stopy, v pravidelných řadách stojí lavice. Omítka do úrovně prsou je odstraněná a obnažené kameny ukazují, za cenu jaké dřiny prapředků kostel někdy kolem roku 1630 vznikal.
Bylo to v době, když Kladsko ještě stále patřilo k českému království a odbojné protestantské panstvo tu v roce 1622 zpacifikovaly habsburské šiky. Uvnitř kostela jsou na stěně tři značky ukazující, kam až vystoupala voda při minulých povodních.