Jsme zemí spokojených lidí, kteří jsou nespokojení se svou zemí,“ říká pro Orientaci LN sociolog a šéf výzkumné agentury STEM Martin Buchtík. Nabízíme jiný pohled na to, jak je naše společnost rozdělená. A na to, jak v ní funguje politika.
„Skoro nikdo vám neřekne, že si za svou špatnou životní situaci může sám. Myslí si, že se snaží, dělá maximum, ale nepřátelský systém a svět mu zabraňují v tom, aby uspěl.“
Jsme spokojení i nespokojení zároveň. „Je to paradox,“ říká Martin Buchtík. „Průzkumy ukazují, že zhruba 80 % lidí je spokojeno se svými životy, dvě třetiny hodnotí jako úspěšný předchozí rok, ale jen 15 % hodnotí kladně, kam společnost směřuje.“
Ten paradox má více rovin. Jednu můžeme nazvat psychologickou. „Skoro nikdo vám neřekne, že si za svou špatnou životní situaci může sám,“ vysvětluje Buchtík. „Rozumí tomu spíš takto: Snaží se, dělá maximum, ale nepřátelský systém mu zabraňuje v tom, aby uspěl, nedává mu šanci. Sám se sebou je víceméně spokojený, často je spokojený i s tím, jakou má rodinu a přátele, komunitu, která ho bezprostředně obklopuje. Ale nestačí to. Svět je proti němu.“
Ten paradox je nejenom osobní, ale je i hluboce politický. Jakkoli si jej lidé vůbec nemusejí uvědomovat. Ale je to tak: i relativně spokojený člověk kolem sebe vidí mnoho důvodů ke změně.
Jak v takové společnosti dělat politiku? Můžete se vůbec někomu zavděčit? Někoho, jak politici rádi říkají, zmobilizovat? Těžko. Spokojení lidé vás mávnutím volebního lístku pošlou do opozice.
Rozdělení na zlomky
Politici, média či analytici mluví o tom, že naše společnost je rozdělená na dva základní tábory.
