Výňatek z trestního oznámení vyhotoveného v září 1948 na osobu národního správce a bývalého příslušníka britského Královského letectva Čestmíra Rubringera je jasným důkazem uvažování komunistického režimu o osobách, které opustily po takzvaném Vítězném únoru Československo. Po předešlých válečných zkušenostech nemalá část protinacistických odbojářů toužila po jediném – životě v demokratické a prosperující vlasti. Nové uspořádání jim ale jasně ukázalo, že takového života se jim s jejich hodnotovým kompasem v Československu nedostane.
Čestmír Rubringer se narodil 14. prosince 1915 ve městě Nová Ulice, které je dnes jednou z městských části Olomouce, jako jeden z osmi potomků Čestmíra a Antonie Rubringerových. Od útlého věku se u něj projevovaly zdravotní potíže dýchacího ústrojí, které jej provázely celý život. Poprvé se s nimi léčil již ve třech letech v olomoucké zemské nemocnici. Během docházky na měšťanku musel dokonce absolvovat osmiměsíční ozdravný pobyt v sanatoriu v Novém Smokovci ve Vysokých Tatrách na Slovensku.
Po dokončení měšťanské školy nastoupil na odbornou pokračovací školu a vyučil se zlatníkem. Skutečnost, že se vyučil zrovna v této profesi, nebyla náhodou. Jeho nevlastním dědečkem byl totiž Břetislav Rubringer, významný olomoucký zlatník a klenotník. Zlatnictví a stříbrnictví se v Olomouci věnoval i Čestmírův otec a rodinná tradice má v tomto městě dodnes hluboké kořeny. Za zmínku bezesporu stojí i fakt, že docházel do olomouckého Sokola, kde se v roce 1935 stal sekretářem odboru stolního tenisu, který sám aktivně hrál.
Letec se svobodou v srdci. Vladimír Vrba za svou zemi bojoval a dvakrát musel odejít do exilu |
Přišel duben 1937 a s ním i odvod Čestmíra Rubringera do československé branné moci. Ke dvouleté vojenské presenční službě byl povolán v říjnu téhož roku. Nastoupil ji jako vojín u 2. baterie olomouckého Dělostřeleckého pluku 152. Do poloviny ledna 1938 prošel základním výcvikem a částečným výcvikem u kanónů proti letadlům. Krátce sloužil u obsluhy, avšak již začátkem března musel nastoupit kvůli zánětu levé pohrudnice léčení ve Sborové nemocnici 7, na které navázal pobyt ve vojenské stanici pro plicní choroby ve Šternberku.
Boje na frontě
V srpnu došla superarbitrační komise k rozhodnutí, že u svého kmenového tělesa může setrvat, ale pouze u pomocných služeb jako písař, příkazník a strážný. Do poměru mimo činnou vojenskou služby byl propuštěn 1. dubna 1939, tedy již po nacistické okupaci a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v předešlém měsíci.
Stejně jako mnozí další i on opustil okupovanou vlast. V oblasti Frýdku překročil protektorátní hranici, byl však zadržen polskou pohraniční hlídkou a několik týdnů vězněn. Po propuštění se přihlásil na československém konzulátu v Krakově. Koncem července odplul na lodi Chrobry z přístavu Gdyně do Francie. Jelikož podepsal závazek k pětileté službě ve francouzské Cizinecké legii, byl odeslán do Sidi bel Abbès.
Kvůli místnímu podnebí se u něj znovu objevily plicní obtíže, načež odjel zpět do Francie, kde měl být v Marseille ze svazku legie propuštěn. Následně se dostal do tábora v Agde, kde byl začátkem října odveden do československé zahraniční armády a zařazen k 12. rotě Pěšího pluku 1. V polovině listopadu byl přemístěn k velitelské rotě téhož pluku. Na Nový rok 1940 se dočkal prvního povýšení, a to do hodnosti svobodníka. Po napadení Francie nacistickým Německem v květnu 1940 se s 9. rotou Pěšího pluku 1 zúčastnil ústupových bojů na frontě.
Mottu buď statečný a věř zůstal věrný do poslední chvíle. Stanislav Fejfar zasáhl do Bitvy o Británii |
Z Francie byl Čestmír Rubringer evakuován na britské nákladní lodi Forbin do Velké Británie. Během cesty se mu spolu s dalšími československými vojáky podařilo sestřelit dvoumotorové nepřátelské letadlo, za což později obdržel velitelskou pochvalu. V srpnu 1940 byl přemístěn k letecké skupině a o měsíc později se stal na základně Melksham příslušníkem dobrovolnické zálohy britského Královského letectva.
Útěk do zahraničí
Do konce roku na této bázi procházel výcvikem pro přístrojáře letectva a do února tam také působil. Začátkem února byl přemístěn k 311. československé bombardovací peruti. Až na období, kdy pobýval ve zdokonalovacích kursech, sloužil u této jednotky až do konce druhé světové války. V Británii se též oženil se Sylvií Audrey Jean Langley, a to v květnu 1943. Zároveň byl aktivním členem Sokola.
Do Československa se Čestmír Rubringer vracel v hodnosti rotného letectva v polovině srpna 1945, ale již v září byl demobilizován a odešel do civilu. Za svou odbojovou činnost postupně obdržel několik vyznamenání, včetně Československého válečného kříže 1939. Zpočátku žil v Praze, ale v září 1946 se přestěhoval do severočeského Jablonce nad Nisou, kde později získal do národní správy pasířství František Schmidt. I v Jablonci aktivně hrál a reprezentoval ve stolním tenisu.
Přišel však únor 1948 a kvůli údajné nespolehlivosti byl zbaven vedení podniku, což byl jasný signál, jak bude nově nastolený komunistický režim s lidmi jako on zacházet. V březnu legálně vycestovala do Velké Británie jeho manželka s dcerou. Útěk do zahraničí začal plánovat i Čestmír Rubringer a uskutečnil jej s největší pravděpodobností na konci dubna. Dne 26. dubna měl totiž odjet na údajnou pracovní cestu. Co je ale jisté, že v srpnu téhož roku byl již v Bristolu u své rodiny. Později se živil jako obsluha v baru a roku 1951 se stal britským občanem.
Čestmír Rubringer zemřel 30. července 1962 v Bristolu.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
