O omezení emisí skleníkových plynů a zastavení globálního oteplování mluví dneska kdekdo. Kdyby žil Karel Havlíček Borovský, možná by řekl „Kéž by nám Pán Bůh všeliké ty ekologické proklamace z huby do rukou vraziti ráčil!“, protože celosvětová produkce skleníkových plynů i nadále roste a rok 2024 byl nejteplejší v historii měření. Globální teploty vystoupaly o 1,5 °C nad úroveň z let 1850 až 1900. Světová meteorologická organizace konstatovala, že „dlouhodobý teplotní cíl Pařížské dohody ještě není mrtev, je však vážně ohrožen“.
V Paříži se politici v roce 2015 dohodli, že omezí emise skleníkových plynů tak, aby globální teploty nestouply o více než 2 °C nad úroveň před průmyslovou revolucí. Není to malé sousto. Ambicióznější verze Pařížské dohody, tedy uchránit planetu před globálním oteplením o více než 1,5 °C, vyžaduje do pěti let snížit emise o 50 %. Jednoduché kupecké počty ukazují, že pokud se nemá klimatická dohoda proměnit v cár papíru, nezbude než skleníkové plyny z atmosféry už v dohledné době odčerpávat. Odborníci odhadují, že bychom od poloviny 21. století měli ročně odebrat z ovzduší nejméně 6 miliard tun oxidu uhličitého.
