Všechno zlé je k něčemu dobré. Platí to i v případě předloňské knihy Kundera – český život a doba. Díky ní jsme si mohli uvědomit, že Jan Novák ve svých příbězích vidí svět jako střet dobra a zla, respektive hrdinů a padouchů. A zatímco dosud se zabýval těmi ze svého okolí – otcem a dědečkem – a těmi obdivovanými – Milošem Formanem, otcem a syny Mašíny či Václavem Havlem ve dvou filmových dokumentech –, v případě světoznámého romanopisce se jednalo o postavu cizí a neimponující.
Druhá věc, kterou jsme mohli díky kunderovskému svazku nahlédnout, je fakt, že v české společnosti zůstává onen převládající „pohodový“ pocit, že zabít reprezentanty komunistické moci, jak se to stalo v případě Mašínů, je daleko horší než někoho odvážného, kdo bojuje za demokracii, komunistické moci udat – a teď je úplně jedno, zda se to opravdu stalo, či nikoli, jak tvrdí samotný Milan Kundera.
