Být mužem je skvělé. Oproti ženám ho život vyjde levněji: výrobky určené pro muže stojí méně než stejné zboží nabízené ženám, přestože verze pro něžné pohlaví bývá jen obarvená narůžovo. Muži mají navíc obvykle vyšší mzdy, v kině, divadle nebo na jiných akcích nemusí čekat ve frontě na záchod a jejich mozek funguje jako důkladně naolejovaný stroj na řešení problémů. Emoce ho neovlivňují, vyzná se v mapách, dokáže se sbalit na dovolenou během několika minut, má vždycky co na sebe. A za to všechno vděčí jednomu ze svých chromozomů.
Lidé mají těchto mikroskopických knihoven, do nichž je organizovaná DNA, třiadvacet párů. Jeden z nich je vyhrazen pro chromozomy pohlavní. Ženy mají kombinaci XX, muži XY (z tohoto pravidla jsou i zajímavé výjimky, ty však dnes nechme stranou).
Muži bez chromozomu Y měli vyšší úmrtnost, dožívali se o pět a půl roku méně než ostatní účastníci studie. Tak vysoký rozdíl vědce zaujal. To nemohla být náhoda.
Mužský chromozom Y je malý chcípáček. Obsahuje jen necelá dvě procenta veškeré DNA, uložené v našich buňkách, sídlí na něm pouhé přibližně dvě stovky genů, přičemž se jich používá jen čtyřicet až sedmdesát. Ten nejdůležitější z nich se jmenuje SRY, usměrňuje vývoj embrya směrem k mužskému pohlaví; lidské zárodky totiž v základním nastavení vznikají všechny jako ženy. Další funkcí chromozomu Y je starat se o produkci spermatu, nicméně procesů potřebných k udržení lidského těla při životě se jinak příliš neúčastní. Tedy alespoň to tak dlouho vypadalo.
Rozdíl pět a půl roku
V poslední době se pohled na chromozom Y mění. Už od roku 1963 se ví, že občas v některých buňkách mužského těla chybí. Lékaři ani genetici to dosud nepovažovali za problém – proč taky, když chromozom Y obsahuje jen minimum genů a dělá minimum věcí? Jenže výsledky nových výzkumů z poslední doby začínají mluvit jinak.
