Jako většina konspirací vychází i tato z poněkud zkreslené skutečnosti. Průzkumy, zda by masové pěstování hmyzu na protein nebylo klimaticky šetrnější než chov savců, skutečně probíhají. Má tedy pravdu vtip, kde se mimozemšťanovi na otázku, zda je radno na naší planetě přistát, dostane odpovědi „Ještě ne, právě tam žerou brouky, aby změnili počasí.“?
Evropský odpor k pojídání hmyzu je čistě psychologický, ostatně krevety, ponravy světových moří, jíme bez zábran. Hmyz je součástí jídelníčku v řadě kultur, jak jistě neunikne žádnému návštěvníkovi tržišť v Thajsku. Evropské průzkumy nicméně ukazují větší odpor k hmyzí dietě než k laboratorně rostlému masu či masitě chutnajícím náhražkám z rostlin.
Pěstování hmyzu nevypadá jako zázračné řešení výživy lidstva ani z hlediska dopadu na přírodu. Produkce studenokrevných živočichů od cvrčků po ryby úspornější než chov teplokrevných savců a ptáků opravdu je. Propagátoři hmyzího stravování poukazují na úžasné rozdíly mezi nároky na výrobu kilogramu bílkovin z moučných červů a z hovězího. Už ale zapomínají, že současné zemědělství zvládlo nesmírně úspornou produkci kuřecího masa a je zhruba jen dvakrát náročnější na krmivo, zemědělskou půdu, vodu a emise skleníkových plynů ve srovnání s hmyzem.
Žádný živočich není na světě zbytečně. Kdybychom vyhubili komáry, příroda se sesype, tvrdí zooložka |
Místo experimentů s chrousty by Evropě prospělo zrušení zastaralých regulací genetického inženýrství plodin a domácích zvířat. Již klasické pěstitelské metody vedly k tomu, že se velikost dva měsíce starých chovných kuřat, tedy brojlerů, zdvojnásobovala každých dvacet let, z 0,9 kg v roce 1950 na 4,2 kg v roce 2005. To ale nejde donekonečna, takže letos už jsme brojlery vážící 8,4 kg nedostali. Moderní nástroje umožňují cílené genetické manipulace vedoucí ke svalnatějším kuřatům s odolností k virózám nebo ke kuřatům produkujícím léčiva ve vejcích. Korejská publikace popisující tuto techniku hovoří o „kuřatech bioreaktorech“, což pro citlivou Evropu není nejvhodnější název.
Původně slibný pokrok v laboratorním pěstování masa v buněčných kulturách se poněkud zpomalil, takže zatímco produkce polévky s plovoucími svalovými buňkami hovězího je vyřešena, na šťavnatý steak stále čekáme. Stejně tak tržní hodnota firem imitujících maso rostlinným materiálem v posledních letech poklesla v reakci na malý zájem kupujících. Ačkoli časem nejspíš vzniknou chovy hmyzu pro produkci krmného či potravinářského proteinu, opékané cvrčky na špejli v dohledné době v Evropě nečekám. Nepatrné snížení vlivu na životní prostředí nestojí za epickou a nejspíš předem prohranou bitvu za změnu evropského jídelníčku.
