Komu se poštěstí, že se název jeho knihy stane obecně používaným heslem, které se naprosto odlepí od původního díla, ten se může považovat za opravdu slavného literáta. Cormacu McCarthymu se to povedlo. Název románu Tahle země není pro starý se bude jistě opakovat ještě dlouho – ať už přímo, či v parafrázích – jako titulek v médiích, kdykoli půjde o téma střetu generací či o důchodovou reformu. A o té se asi bude mluvit čím dál víc, protože stoupá dlouhověkost důchodců. Ostatně samotný Cormac McCarthy (1933–2023) se dožil požehnaného věku.
Ani to ale nestačilo, aby se dočkal Nobelovy ceny za literaturu jako předchůdci, kteří byli na jeho literární cestě podstatní. Zaprvé můžeme jmenovat Williama Butlera Yeatse, irského básníka a držitele Nobelovy ceny za rok 1923. Právě on je autorem básně Plavba do Byzance, jež dala název McCarthyho nejslavnější knize: „Zde není země starců. Objímá / se všechno mladé, ptáci na stromě / zpívají – pokolení předsmrtná, / ve vodách různé ryby přehojné, / zvěř, drůbež celé léto v úctě má / vše, co se plodí, rodí, zahyne.“
