Výraz demokracie se vykládá různě. Slýcháme, že politické strany se dělí na demokratické a nedemokratické, populistické. Člověka pak napadá. Když se s demokracií tak šermuje, máme vůbec jasno v termínech a významech? Neužívá se demokracie často jen jako nálepka? Mladší generace už ani neví, že Německá demokratická republika byla komunistickou částí rozděleného Německa. Dokázali byste říci, zda je demokratičtější Konžská republika, nebo Konžská demokratická republika?
Není to jednoduché, že. Jednoduché to není ani v Řecku, kolébce západní civilizace. Když odtamtud posíláte pohled, na známce je napsáno Elleniki Dimokratia. Ale to znamená Řecká republika, ne že by se Řecko hlásilo k tradicím NDR.
Evropa slabých lídrů. Největším ohrožením demokracie je ekonomický úpadek Evropské unie |
Je užitečné si leccos projasnit. K tomu přispěl publicista a překladatel Petr Šourek, když přeložil 2500 let starý athénský svitek. Je to text nevelký (asi tři metry, u svitků se stránky nepočítají), leč půvabný i poučný. Je dílem neznámého autora a Šourek mu dal název Nářky starého oligarchy aneb Athénská demokracie očima lepšího člověka. Hned uvidíme proč.
Ti, jimž se ve starých Athénách říkalo demokraté, hájili postoj, že na vládě se mají podílet všichni. Že hlas moudrých, vzdělaných a kompetentních váží stejně jako hlas početnější spodiny. Je to postoj, který dnes hájí populisté či oligarchové v čele populistických stran. Ovšem ti, jimž se v Athénách říkalo oligarchové, hájili opak. Že na vládě a rozhodování o věcech veřejných se mají podílet jen lidé moudří, vzdělaní, kompetentní, prostě elity či lidé lepší. Dnes tyto postoje zaznívají z řad obhájců liberální demokracie, elitářů, jak bývají nálepkováni.
Jak bylo řečeno, autor svitku je neznámý. Ale jistě to byl člověk vzdělaný, příslušník elity, zřejmě blízký k tehdejším oligarchům, stoupencům vlády povolaných. Jenže sám překladatel si myslí, že skutečným oligarchou (elitářem) vůbec nebyl. A sice proto, že svými argumenty athénské demokraty (ty, kteří odpovídají dnešním populistům) de facto hájí. Že vlastně předkládá ironickou oslavu athénské demokracie.
Letošní nobelisté ukazují, proč je těžké zavést demokracii a jak mohou dopadnout Čína a Rusko |
Píše třeba, že její vláda je do značné míry vládou spodiny, ale dodá, že nevyžaduje zvláštní péči ani ochranu. Proč demokraté nechají do politiky mluvit i největšího lumpa? „Kdyby na shromážděních mluvili a rozhodovali jen lépe situovaní občané, prospívali by tím sami sobě a mluvčí lidu by odešli s prázdnou.“ Nebo: „Demokraté dobře vědí, že hloupost jejich člověka, jeho přízemní pudy a snaha se zalíbit bude pro ně nakonec výhodnější než kompetence a inteligence rozumného muže, který je nemá v lásce.“
Jsou to zajímavé argumenty. Ukazují na ošidnost nálepek. Už proto má svitek svůj smysl. Uplatnil by se i v knihovně Otakara Foltýna.
Nářky starého oligarchy aneb Athénská demokracie očima lepšího člověka. Přeložil a poznámkou opatřil Petr Šourek. Nakladatelství Bohemica Books, Praha 2024.
