Když v říjnu roku 1957 vypustili Rusové první družici Země, byl to pro Ameriku šok. Jak mohly Spojené státy v závodě o první krok do kosmu prohrát?
Za jednoho z viníků byl označen americký vzdělávací systém, který nevychovával dostatečně trénované mozky. A tak přišla reforma školství, jež kladla zvýšený důraz na výkon. S ní přibylo i žáků, kteří měli se zvládáním učiva vážné problémy, protože nevydrželi v klidu a nedokázali se soustředit. Dětští psychiatři to připsali na vrub tzv. hyperkinetické impulzivní poruše. Dnes končí tyto děti s diagnózou označovanou zkratkou ADHD z anglického termínu attention deficit hyperactivity disorder, což bývá do češtiny překládáno jako porucha pozornosti s hyperaktivitou. Už koncem 60. let 20. století se děti s ADHD začaly léčit stimulanty, jako je metylfenidát.
Zaznívají hlasy, že ADHD není handicap, ale dar, něco jako superschopnost, a společnost by měla vytvářet podmínky, v nichž by tito lidé svůj dar mohli uplatnit.
V současné době hlásí řada zemí výrazný nárůst hyperaktivních dětí s poruchou pozornosti. Ve Spojených státech si jich nese tuto diagnózu 11 %, před dvaceti lety to bylo 8 %. Počty nových případů ADHD u chlapců rostly ve Velké Británii v roce 2018 dvakrát rychleji než v roce 2000, u děvčat byl nárůst dokonce čtyřikrát rychlejší a dospělých s ADHD přibývá ještě vyšším tempem.
Americký ministr zdravotnictví Robert Kennedy připsal současný nárůst počtu dětí s ADHD na vrub mylným kritériím, která poruchu přisuzují i zdravým dětem, a zároveň zpochybnil i účinnost léčby stimulanty. Řada odborníků ale zastává názor, že počet dětí i dospělých s ADHD je ve skutečnosti vyšší.
