Skupina fyziků z Čínské vědecko-technologické univerzity v Che-feji se v časopise Nature Photonics pochlubila zajímavým úspěchem. Podařilo se jí uložit digitální informaci v hustotě 1,85 terabajtu na krychlový centimetr. Ve srovnání se současnými technologiemi to není zas tak moc. Běžně prodávaný SSD o kapacitě dva terabajty může mít rozměry třeba 8,2 × 11 × 1,5 centimetru. Jeho objem proto vychází okolo 135 krychlových centimetrů. Hustota uložení by pak byla asi 0,015 TB na krychlový centimetr.
Oproti nové diamantové technice se proto na něj vejde jen zhruba o dva řády dat méně. Část objemu navíc spadá na obal disku, případně prázdný prostor uvnitř. Pokud bychom je nepočítali, byl by poměr asi ještě o chlup příznivější. Na vypalování dat do diamantu je ale zajímavější jiná věc. Vydrží miliony let.
Třeba u už zmíněných SSD se běžně při aktivním používá udává životnost okolo patnácti let, případně o něco více. Záleží na konkrétním typu a způsobu používání. Nová technologie by se proto mohla hodit státním úřadům, knihovnám, vědeckým ústavům, archivům, velkým firmám a dalším institucím, které potřebují ukládat velké množství dat na dlouhou dobu.
Obří přírodní diamant potěšil těžaře. Co pomohlo k nálezu vzácného drahokamu v Botswaně? |
Technika spočívá ve vyrážení jednotlivých atomů laserem z krystalové mřížky diamantu. Zůstanou po nich prázdná místa, která mají odlišnou jasnost. Měřením jejích změn se pak dá uložená informace zpětně zrekonstruovat.
Nová metoda zatím není ve stadiu praktické využitelnosti. Jsou k ní potřeba drahé specializované lasery a optické senzory. V budoucnu by to ale mohlo být jinak. Celé zařízení se by se dalo zmenšit do rozměrů běžné mikrovlnné trouby.
Vědci už vymysleli víc podobně exotických systémů ukládání dat. Testuje se například jejich kódování do DNA. Je však drahé a pomalé.
