Klitoris jako termitiště a tance s maskami antilop a bohů. Africký kmen Dogonů se proslavil svým uměním

Málokterá kultura se proslavila svými pestrými maskami tak, jako se to podařilo malijským Dogonům | foto: Shutterstock

Málokterá kultura se proslavila svými pestrými maskami tak, jako se to podařilo malijským Dogonům. Rej masek, zvláště těch vysokých a nástavcových, fascinoval nejen etnografy typu Marcela Griauleho, ale zůstává uhrančivý dodnes – často již jen jako turistická show.

Byla a je to velkolepá podívaná. Tolik barev, tolik zvuků... a tolik tanečníků! Mnohé africké obřady či svátky se neobešly bez masek, jejichž podivuhodná – prostá i temná – estetika tak ohromila počátkem 20. století evropské umělce. Připravit se na živé vystoupení před mnoha diváky nebylo lehké, byla to vážná věc. Díky rituálům se lidé vraceli do mytických dob.

„Proměna v novou existenci není pro nositele masky bez nebezpečí. Maska zobrazuje známou bytost, patřící do výčtu bohů, duchů a tak dále, ale musí také chránit toho, který ji nosí, proti působení osobnosti, jejíž úlohu dočasně přejímá... V žádném případě se tanečník nesmí dát poznat. Proto se provádí řada opatření. Aby maska nespadla, má kápi z vláken, která obaluje hlavu. Nebo má tvar přílby a připevňuje se popruhy, které ji přichycují k ramenům. Uvnitř masky je (může být) kožený jazýček, který nositel masky svírá v zubech.

Tento článek je součástí iDNES Premium

Čtěte víc za 99 Kč měsíčně

  • Investigativu od zkušených reportérů
  • Expertní analýzy a komentáře
  • Reportáže a rozhovory s osobnostmi

99 Kč / měsíc

Získat iDNES Premium
Nabídka platí pro nové předplatitele.
Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.