Byla a je to velkolepá podívaná. Tolik barev, tolik zvuků... a tolik tanečníků! Mnohé africké obřady či svátky se neobešly bez masek, jejichž podivuhodná – prostá i temná – estetika tak ohromila počátkem 20. století evropské umělce. Připravit se na živé vystoupení před mnoha diváky nebylo lehké, byla to vážná věc. Díky rituálům se lidé vraceli do mytických dob.
„Proměna v novou existenci není pro nositele masky bez nebezpečí. Maska zobrazuje známou bytost, patřící do výčtu bohů, duchů a tak dále, ale musí také chránit toho, který ji nosí, proti působení osobnosti, jejíž úlohu dočasně přejímá... V žádném případě se tanečník nesmí dát poznat. Proto se provádí řada opatření. Aby maska nespadla, má kápi z vláken, která obaluje hlavu. Nebo má tvar přílby a připevňuje se popruhy, které ji přichycují k ramenům. Uvnitř masky je (může být) kožený jazýček, který nositel masky svírá v zubech.
