V meziválečném období byl v katastru Kobylis po etapách vystavěn rozsáhlý areál v konstruktivistickém stylu. Obsahoval domov mládeže, administrativní zázemí, kapli a také přilehlá sportoviště, vše obklopeno zelení. Iniciátorem stavby byl řád salesiánů, architektem Kotěrův žák z pražského umprumu Čeněk Vořech. Nedávno jsem měl možnost stavbu navštívit díky laskavosti pátera Aloise Křišťana a bylo to velmi zajímavé. Než si budovu podrobněji prohlédneme, řekneme si něco o řádu salesiánů Dona Boska.
Líbí se vám budova selesiánů?
Společnost sv. Františka Saleského, jak zní oficiální název, je dnes významnou římskokatolickou kongregací, která se věnuje především výchově mládeže. V roce 1859 ji založil italský kněz sv. Giovanni Melchiorre Bosco (1815–1888; kanonizován v roce 1934). Tento řád má také svou ženskou odnož, ta se nazývá Kongregace dcer Panny Marie Pomocnice.
Řád, který se stará
Don Bosco byl znám tím, že se staral o mravně narušenou, opuštěnou a chudou mládež, zakládal pro ně školy a vydával také knihy. Výchova se opírala o tzv. preventivní systém o třech pilířích: rozum, laskavost a náboženství.
Don Bosco s chlapci také provozoval hudební a divadelní představení a sport. Řád se brzy rozšířil do mnoha zemí, kde zakládal další misie, úspěšný byl zejména v Evropě a Latinské Americe. Dnes mají salesiáni své duchovní, biskupy i kardinály. U nás se jeho odnož poprvé objevila v roce 1927; významným představitelem řádu byl litoměřický biskup kardinál Štěpán Trochta (1905–1974). Dnes provozují naši salesiáni střediska mládeže v řadě měst, vlastní také nakladatelství Portál a provozují vyšší odbornou školu Jabok v Praze.
Obchodní dům Kotva slaví padesátiny. Symbol Prahy vyrostl uprostřed historické zástavby za dva a půl roku |
V našem hlavním městě si salesiáni vybudovali své centrum na Kobyliském náměstí v katastru dnešní Prahy 8. Vznikalo od třicátých let, ale ne celé najednou, nýbrž po etapách: v té první byl vystavěn domov mládeže se zázemím a přilehlými sportovišti a menší kaple, zasvěcená sv. Terezii od Dítěte Ježíše, načež později ke stavbě ještě přibyl velký divadelní sál.
Architekt Čeněk Vořech také původně počítal s výstavbou velkého katolického chrámu v sousedství, protože v této části Prahy žádný větší kostel nestál, k tomu však již nedošlo. Každopádně měli chlapci k dispozici moderní areál, kde se mohli nejen učit, ale také hrát různá představení anebo i mít vlastní kapelu.
Vše samozřejmě skončilo po nástupu komunistů k moci. Kněží i mniši byli internováni, ústav zrušen a budovy přestavěny na školu, přičemž některé cenné detaily původní stavby byly zničeny; nicméně alespoň divadlo fungovalo pod názvem Klicperovo až do roku 2020.
Postupná náprava
Salesiáni se mohli vrátit až po roce 1989. Později byla někdejší kaple rozšířena architektem Václavem Maškem, její dispozice byla o devadesát stupňů otočena a směrem do náměstí byl situován nový hlavní vstup. V nedávné době došlo k dalším adaptacím podle projektu architekta Ladislava Svobody, objevila se i kvalitní studie na úpravy celého areálu i s okolím od architektů z ateliéru Opočenský–Valouch, ale na její realizaci zatím nejsou peníze.
Zbývá nám ještě představit autora původního salesiánského areálu v Praze-Kobylisích Čeňka Vořecha. Ten se narodil v roce 1887 v Žabovřeskách. Studoval u Jana Kotěry na uměleckoprůmyslové škole a upozornil na sebe již soutěžním návrhem na Žižkův pomník na Vítkově z roku 1913, pojednaný v kubistických formách (spoluautorem byl sochař Vojtěch Sapík). Dále projektoval Štefánikův pomník v Myjavě (sochař Rudolf Březa) nebo pomník padlým v Hořovicích spolu s Františkem Bílkem.
Josef Hoffmann, designér vídeňské secese, zanechal mnoho stop i v Česku |
Jako člen Umělecké besedy (UB) byl pak se svým spolužákem Františkem Jandou autorem domů s byty pro členy UB v Českomalínské ulici v Praze-Bubenči a Kubelíkově ulici na pražském Žižkově, ale především pak centrální budovy spolku v Besední ulici na Malé Straně, jejíž součástí bylo i divadlo (začínali tu kdysi Voskovec s Werichem; později tu sídlila galerie Beseda, dnes Divadlo Na Prádle).
Vořech byl také autorem domu malíře Josefa Lady v Hrusicích. Jeho pozdní stavbou je funkcionalistická vila v ulici Na Mičánce v Praze-Dejvicích pro sochaře Rudolfa Březu. Pro salesiány navrhl i jejich stavby v Ostravě, Pardubicích a Brně. Dodejme ještě, že byl také přítelem spisovatele Jakuba Demla a podporoval vydávání jeho knih. Ateliér měl v paláci Lucerna. Čeněk Vořech zemřel v Praze v roce 1976 a je pochován na hřbitově Malvazinky.
