V letech 1933–1945 se desítky tisíc Němců aktivně zapojily do různých forem odporu proti nacistickému režimu, mnoho z nich pak skončilo v koncentračních táborech nebo na popravišti.
Do konce 30. let se gestapu podařilo zlikvidovat většinu opozičních skupin, vzešlých především z levicového politického spektra Výmarské republiky.
Ti, kteří především na pravici zůstali, se stáhli a vyčkávali. Konzervativec Carl Goerdeler (1884–1945) se poté, co jej nacisté donutili odstoupit z pozice starosty Lipska, zapojil do odboje proti Hitlerovi, udržoval styky se zahraničím i s řadou konzervativních, podobně smýšlejících generálů.
Právník Helmuth James von Moltke (1907–1945) vedl neformální kreisavský kroužek intelektuálů, zástupců křesťanských církví a aristokratů. Hitlerův režim odmítali z morálních a náboženských důvodů a debatovali především o tom, co nastane, až nacistický režim padne.
Sami ale jeho aktivní svržení zprvu neplánovali. To měli udělat ti, kdo měli v rukou odpovídající mocenské nástroje – a to podle nich mohla být v daném momentu jen armáda.
