Poslanci sice odložili projednávání penzijní reformy až na mimořádnou schůzi po krajských a senátních volbách, ale ta nejspíš projede parlamentem s velkým drncáním, leč bez zaváhání. Opozice nemá žádnou páku, kterou by mohla vládní většinu zastavit, prezident se chová jako prodloužená ruka Petra Fialy a koalice nedisponuje žádným jiným významným projektem, jímž by se za celé období mohla chlubit.
Opustíme-li nějaké hlubší přemýšlení nad pojmy „změna parametrů“ a „zásadní reforma“, vynecháme-li principiální uvažování nad tím, jak by měl důchodový systém vypadat, a rezignujeme-li na snahu o vysvobození ze státního penzijního nevolnictví, pak s pohledem na budoucí rozpočty musíme říci: „Nedá se nic dělat, díky aspoň za to.“
