S pianistou Ivo Kahánkem o Antonínu Dvořákovi, rozdílech mezi moderní a klasickou vážnou hudbou a o tom, jak covid změnil a ještě změní hudební svět.
Lidovky.cz: Po kolika letech vznikla kompletní nahrávka Dvořákova klavírního díla?
Po více než padesáti letech. Pan Radoslav Kvapil svůj komplet natočil v letech 1967 až 1969.
Lidovky.cz: To je zvláštní, protože třeba Poláci natáčejí svá národní díla stále dokola. Vypadá to, že u nás o to není velký zájem?
A to buďme rádi třeba za Supraphon, který kontinuálně stále dělá původní tvorbu, přestože má bohaté archivy. Je moc fajn, že se pořád točí. Poláci mají Fryderyka Chopina, který je národní fenomén, lze ho přirovnat k hokeji u nás. Jsou známé příhody, kdy diskutujete o Chopinovi s taxikářem, který vás veze z Varšavského letiště. V Polsku je až kult Chopinovy osobnosti. To u nás neplatí ani o Dvořákovi, byť je Dvořák v top 20 nejhranějších světových skladatelů. A je to taky jedna z mých motivací: každý klavírista hledá, co je krásné, kvalitní a nikdo to moc nehraje. Máte možnost otisknout se v tom víc než v něčem, co je nahrané stokrát. A zadruhé je lákavé najít u tak známého a probádaného skladatele část jeho tvorby, která je málo známá.
