Narodil se 6. března 1887 v Praze. Po vychození gymnázia a složení maturity se rozhodl pro studium práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě, jež úspěšně zakončil získáním doktorského titulu v roce 1910. Následně nastoupil povinnou vojenskou službu, kterou absolvoval coby jednoroční dobrovolník u c. a k. pěšího pluku č. 11 v Písku.
Básník na srbské frontě. Do vlasti se po válce František Kryštof vrátil jako major francouzských legií |
Zároveň již v době svých studií projevoval velký zájem o lehkou atletiku a platil za jednoho z nejlepších závodníků pražské Slavie. Vrcholem jeho sportovní kariéry byl rok 1907, kdy na Mistrovství Království českého (tehdy ještě pojmenované Mezinárodní mistrovské závody ČAAU) vybojoval první místo v běhu na sto metrů. Před první světovou válkou pracoval jako konceptní úředník na magistrátu v Mnichově Hradišti.
Po jejím vypuknutí musel již v srpnu 1914 narukovat do rakousko-uherské armády a zanedlouho byl jako praporčík c. a k. pěšího pluku č. 9 nasazen na východní frontě. Zde se však na začátku února 1915 u Mezidlaborců ocitl v ruském zajetí. V zajateckém táboře v Jekatěrinburku získal informace o tvořícím se čs. vojsku a 15. března 1916 se do něj dobrovolně přihlásil a v červnu téhož roku byl zařazen do záložní roty.
Josef Alexej Eisenberger FOTO VÚA–VHA
Po absolvování výcviku byl jako prostý vojín přidělen k 8. rotě 1. čs. střeleckého pluku. Brzy se u roty stal šikovatelem a 15. září 1916 mu byla navrácena původní rakousko-uherská hodnost praporčíka. V prosinci 1916 jako mnozí čs. důstojníci 1. pluku v rámci politického aktu přestoupil na pravoslavnou víru a přijal jméno Alexej.
U své roty působil až do května 1917, kdy byl jako zástupce důstojníků prvního pluku delegován na sjezd Svazu českých spolků na Rusi a poté po vzniku Odbočky Československé národní rady na Rusi jmenován předsedou její vojenské komise. Odtud byl jako delegát Odbočky ČSNR vyslán jako delegát k velitelství brigády a zúčastnil se bitvy u Zborova 2. července 1917. Poté během tarnopolského ústupu nakrátko velel své osmé rotě. Na konci srpna se vrátil do funkce předsedy vojenské komise Odbočky ČSNR a podílel se na výstavbě Čs. armádního sboru.
Nenápadný hrdina Hlubůček. Z kováře se stal zbrojířem britského Královského letectva |
Během evakuace ruských legionářů z Ukrajiny do Ruska plnil funkci politického zástupce čs. armádního sboru v Penze, poté dostal příležitost naplno uplatnit své právnické nadání, když byl po vypuknutí bojů s bolševiky jmenován předsedou polního Čs. armádního sboru. Od ledna 1919 pak působil ve funkci tzv. děžurného generála čs. vojska. Do vlasti se vrátil 20. června 1920 v hodnosti podplukovníka.
V armádě se rozhodl zůstat i po svém návratu. Působil především na Ministerstvu národní obrany a na Hlavním štábu čs. branné moci, kde byl dlouholetým přednostou osobního oddělení. V roce 1931 byl povýšen na brigádního generála. Po okupaci Čech a Moravy působil nejprve v zemské samosprávě v Čechách, později jako vládní rada na předsednictvu protektorátní ministerské rady. V roce 1941 byl penzionován (některé zdroje uvádějí jeho penzionování již v červnu 1939). Po osvobození působil nakrátko jako právní poradce na ministerstvu národní obrany. V roce 1948 odešel natrvalo do výslužby a změnil si své příjmení na Horák. Zemřel 8. března 1955.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
