Půda je fascinující útvar vytvořený na samém povrchu zemské kůry, je to opravdová kůže Země, ale zatraceně tenká. Vždyť poloměr planety je 6378 km a naše půdy mají obvykle mocnost do 1,5 metru.
Půdy jsou složitým komplexním útvarem sestávajícím z horninové složky, půdní vody, vzduchu a organické hmoty. Tu tvoří nejen těla odumřelých organismů v různém stadiu rozkladu, ale i živěna půdní neboli edafon, tedy pestrá komunita organismů v půdě žijících. Klíčovým faktorem při tvorbě půdy je i čas: plný vývoj půd trvá řádově stovky, spíše však tisíce a desetitisíce let.
Podle mých zkušeností nepatří věda o půdě k nejatraktivnějším oborům věd o Zemi, studenti projevují větší nadšení například pro minerály. Vztah obyčejných lidí k půdě byl u nás negativně ovlivněn bolševickou kolektivizací a následně intenzifikací zemědělství ve 20. století. To všechno jistě přispělo k tomu, že k ochraně půd dnes veřejnost zaujímá jen vlažný či spíše netečný postoj.
Bojíte se správně? Strach z klimatické změny a strach z eskalace války jsou stejně legitimní |
Nevhodné způsoby hospodaření na zemědělských pozemcích jsou příčinou řady problémů. Dlouhodobý odnos vápníku, hořčíku a draslíku vede v některých případech k okyselení půd, což neprospívá rostlinám. V půdě kriticky chybí organická složka – chlévská mrva je vzácná (a vozí se do bioplynek), zaorané zbytky po sklizni nestačí a bez organické hmoty není v půdě život. Opakované přejezdy těžkou zemědělskou technikou vedou k rozpadu půdní struktury...
To není všechno. Zatímco 20. století bylo posedlé odváděním vody z krajiny v rámci tzv. meliorací, dnes máme problém vodu v krajině udržet. Nadměrné používání pesticidů v zemědělství negativně ovlivňuje nejen živou složku půdy, ale i další organismy v životním prostředí. A co teprve úbytek půdy! Každý den z naší krajiny zmizí asi 12 hektarů ornice jen kvůli výstavbě skladovacích hal, rozvoji sídel a infrastruktury. Téměř 70 procent půd pak ohrožuje vodní a větrná eroze. Při té dochází k odnosu nejcennější svrchní vrstvy, bohaté na organickou hmotu a živiny.
Takto degradované půdy ztrácejí schopnost zadržovat vodu, jejich sníženou úrodnost je nutné kompenzovat nadměrným přísunem průmyslových hnojiv a to zas vede k nežádoucí eutrofizaci – dobře známému zezelenání povrchových vod.
Otrávený úsek řeky během několika let ožije, kalamitní holiny zarostou. Ale jak obnovíme půdu, která se tvoří stovky až tisíce let? Přes probíhající snahu odborné veřejnosti na problémy s půdou upozornit se pro nápravu dělá málo a mládež stávkuje pouze za klima. Jenže jednou s tím budeme mít starostí až na půdu.
