Kniha Elbe je dílem žánru, který se u nás prosazuje jen postupně a je typický spíše pro anglosaské země. Jde o to, že historik, politolog či v tomto případě vše dohromady a zároveň novinář píše historii země, veletoku, kontinentu či muzea na základě jednotlivých zastavení, kde si snaží všímat podstatného či spíše typického, a zkombinuje s osobním zážitkem. Což je poněkud namáhavější než práce od stolu. Znamená to cestovat, poznávat, mluvit s lidmi i vydat všanc kus svého soukromí.
Elbe: Velká řeka
|
Výsledkem ale je, že dílo nabité fakty nenudí a část čtenářů se nakonec dokáže do jisté míry identifikovat s autorem a získat k němu, tedy spíš k jeho dílu, až intimní vztah. Novináři Lubošovi Palatovi se právě tohle v knize Elbe, což je německy Labe, povedlo. I díky tomu, že je prostě dobře napsaná, drží si ve většině kapitol vyvážený mix mezi poetikou a fakticitou. Kniha je stylem rozhodně mnohem lepší než autorovy novinové články. Je to možná tím, že v denících, kde Palata většinou pracoval, je člověk svázán určitými omezeními, jak stylistickými, tak časovými. Navíc na knize je vidět, že jde o autorův srdeční celoživotní projekt.
Svůj pouť začíná autor v Krkonoších, u Vrbatovy mohyly a pramenů Labe, aby připomněl stýkání a potýkání Čechů s Němci v našich nejvyšších horách a aby také sám málem umrzl. Naštěstí se tak nestane, a může proto pokračovat dál, do Vrchlabí a ke Kuksu, který je historicky něčím trochu jiným, než se zdá být. Tady autor nezapře svoji historickou přípravu, stejně jako i v dalších kapitolách. Míchá přitom zábavně historii starou a novou, a dokonce i nejnovější a snaží se nalézt něco mimo obecnou znalost.
Tenkrát můj bratr neznal bratra. Román nositele Nobelovy ceny je plný živočišnosti a surovosti |
Zmíní tak postupně polabské Slovany, zmizelé Wendy, které se někteří snaží vzkřísit či spíše připomenout, svatého Vojtěcha a jeho odchod za hranice, českého krále a římského císaře Karla IV. a jeho město Tangermünde, církevního reformátora Martina Luthera, druhou světovou válku, stavbu a stržení železné opony, známý film Miloše Formana Hoří, má panenko, poslední hippies i zrod zeleného protijaderného hnutí v Německu a dojde i na privatizaci po pádu komunismu a stopu českého expremiéra Andreje Babiše v Německu. Vše napsané tak, že se to dá použít i pro plánování vlastních výletů.
Kniha končí na přízračném ostrově Helgoland, který měl být zničen výbuchem, ale jen poskočil. A kde byla napsána německá hymna Deutschland, Deutschland über alles, která jako by symbolizovala i Labe a s ním svázané osudu Němců, jimž se kniha věnuje. Němců, ne Německa, protože Německo tehdy neexistovalo a ona hymna nesla název Píseň Němců. A Elbe, to je docela povedená píseň Čechů a Němců u jednoho veletoku.
