Narodil se jako Eliáš Ickovics 5. října 1910 v obci Kryva u města Ťačiv na dnešním území Ukrajiny jako nemanželský syn Frimet Ickovicsové. V rodné obci absolvoval celou svou školní docházku. Nejdříve navštěvoval tamní obecnou školu, na kterou navázal měšťankou. Po jejím dokončení v roce 1925 se vyučil řezníkem na pokračovací škole.
K prvnímu říjnovému dni roku 1930 nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 11 „Františka Palackého“ v Písku, kde působil u strážního oddílu jako kuchař. Po jejím skončení v březnu 1932 byl přeložen do první zálohy a formálně přemístěn k pěšímu pluku 45 dislokovaném v Chustu.
Z chemika lovcem ponorek. Antonínu Bunzlovi se nakonec stal osudným let pro novou uniformu |
Ve 30. letech bydlel v Praze-Karlíně a živil se koželužstvím. V důsledku ohrožení Československa byl v polovině září 1938 povolán k mimořádnému cvičení, které se mobilizací protáhlo až do prosince téhož roku. Ocitl se pak bez zaměstnání, načež během ledna 1939 podnikal kroky k získání vystěhovaleckého pasu do Palestiny. Mezitím však v březnu došlo k okupaci a k existenčním důvodům se přidaly i ty rasové. Dle vlastního udání se mu podařilo opustit Protektorát teprve v říjnu. Dostal se až do Palestiny, tam byl ale zatčen pro ilegální přechod státní hranice a uvězněn na šest měsíců v internačním táboře Atlit.
Po propuštění z vězení se při první příležitosti přihlásil do československé zahraniční armády ve městě Gadera, nebyl však přijat. Požádal tedy československou misi v Jeruzalémě o souhlas ke vstupu do britské armády. Začátkem listopadu 1940 se stal příslušníkem britského Královského letectva na Blízkém východě a základním výcvikem prošel na letecké bázi v palestinském Sarafandu. Měsíc nato došlo k jeho přemístění k 211. peruti, se kterou jako kuchař prožil tuhé boje na řecko-albánském pomezí a pozdější ústup přes Krétu do Egypta.
V lednu 1942 byl přeložen k Hlavnímu velitelství RAF na Blízkém východě, kde setrval až do června dalšího roku. Po službě u opravárenské jednotky v libyjském Tripolisu a italské Neapoli byl v dubnu 1944 přemístěn nejdříve k 43. stíhací peruti a o necelé tři měsíce později k 92. stíhací peruti. Jako jeden z mála Čechoslováků obdržel za účast v italské kampani britské vyznamenání Italy Star. Začátkem září byl převeden k československé sekci Royal Air Force.
Když válka skončila, z armády odešel, oženil se a nechal si změnit příjmení na Král. Později získal zaměstnání závozníka u Státních lesů Teplice, konkrétně v polesí Hejnice. S tímto severočeským městem pak spojil svůj následný život.
Život v mlčení a utajení. Zpravodajec Hájíček vedl tajnou válku proti nacistům |
Četař v záloze Eliáš Král zemřel 14. dubna 1969. Pochován je na židovském hřbitově v Liberci-Ruprechticích.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha.