O Weizenbaumově programu nejspíš slyšel každý, kdo se zajímá o počítače. Průkopník informatiky ho vytvořil jako hříčku někdy v letech 1960 až 1964. Napodoboval lidskou konverzaci. Fungoval na velice jednoduchém principu. Vyhledával ve vstupech od uživatele klíčová slova. Ta pak podle předem daných pravidel doplňoval.
Mohl to být třeba řetězec „cítím“. Dejme tomu, že ho uživatel použil ve větě:
„Cítím se smutný“. ELIZA k ní pak podle pravidel přilepila slovo „Proč“ a odpověděla:
„Proč se cítíte smutný?“
V angličtině program funguje lépe než v češtině. Při kladení otázek se v ní totiž nemění slovosled původního výroku. Když se program nechytal, vrátil nějakou obecnou frázi jako „Pokračujte, prosím.“.
Napsat si vlastní ELIZU je jednoduché. Během let vznikly nesčetné kopie. Původní Weizenbaumův program se však ztratil. Počítačový průkopník ho nezveřejnil. Jen ve vědeckém článku popsal princip jeho fungování.
Skupina výzkumníků vedená Jeffreym Shragerem ze Stanfordovy univerzity teď zdrojový kód ELIZY objevila v archivu a zprovoznila. Má 420 řádků. Jeho rozběhnutí dalo práci.
Weizenbaum program napsal v jazyce MAD-SLIP, který sám vymyslel. Běhal na sálovém počítači IBM 7094 s operačním systémem jménem CTSS. Shrager a spol. museli napřed napsat emulátor historického stroje. Na něm pak CTSS a ELIZU spustili.
Zhruba čtyři procenta kódu Weizenbaumova programu však chyběla. Vědci je museli doplnit. ELIZA měla navíc několik verzí.
Nejstarší objevená je z roku 1965. Výzkumnicí si myslí, že by v archivech mohla existovat ještě starší varianta. Zatím ji ale nenašli.
Chtěli by umožnit konverzaci s původní ElIZOU uživatelům internetu. Kvůli křehké povaze popsaného emulátoru i samotného programu se jim to ale zatím nepodařilo. Zveřejnili alespoň video s konverzací a kód na serveru GiTHub.
