Lidovky.cz: Na slavnostním předávání Cen Neuron jste v lednu hodně lidí překvapila svojí bezvadnou češtinou. Mluvíte dnes spíše už česky, nebo anglicky? A co je na češtině nejtěžší?
Vědu a výzkum řeším většinou v angličtině, ale s kolegy na katedře si samozřejmě povídám česky. Doma s manželem, českým matematikem, vychováváme děti dvojjazyčně, takže se u nás mluví tak nějak oběma jazyky. Pro rodilého mluvčího angličtiny je na češtině samozřejmě nejtěžší gramatika. Pořád dělám spoustu chyb, ale myslím, že mi lidé většinou i rozumějí.
Lidovky.cz: Jste Američanka, máte výborné vzdělání – doktorát z Berkeley v oboru informatiky. Co se tak stane, že člověk zamíří do Česka na pražský Matfyz a od roku 2018 zde trvale žije?
Už tehdy jsem věděla, že stěhování sem pro mě bude obrovská výzva. Šla jsem do rizika: nechávala jsem za sebou rodinu i akademické prostředí, které jsem znala. Byl to risk. A vzhledem k tomu, jak funguje akademický pracovní trh, to nebylo tak, že bych se po několika letech mohla jednoduše vrátit, kdybych chtěla. Rozhodla jsem se, že se do toho pustím naplno a udělám tady maximum – na novém a vzrušujícím místě, jak ve vědě, tak v osobním životě. Myslím, že to zatím dopadlo dobře.
V Česku oceňuji přístup k vysokoškolskému vzdělávání: je tu dostupné pro každého a zároveň se klade důraz na kvalitu a vysoké nároky. V USA je ale větší možnost volby.
