Korunovace, kterou jsme mohli z Londýna sledovat, je unikátní historickou konzervou více než tisícileté historie Spojeného království. Symbolizuje královskou moc a formalizuje přijetí nového panovníka ze strany elit i lidu.
Podle historika a teologa Joela Hodgea jde ve svém jádru o náboženskou událost s biblickými kořeny, během níž je panovník s odkazem na starozákonní krále Saula, Davida či Šalomouna pověřen božským a kněžským posláním – ano, i Karel III. bude pomazán olejem. Korunovace mají v zásadě symbolický a rituální charakter, stvrzují společenskou a politickou strukturu a před Bohem spojují panovníka s jeho lidem do jednoho společenství.
Historik Ian Lloyd ve své knize The Throne: 1,000 Years of British (2023) vyjmenovává několik základních kroků a postupů, jež anglickou, respektive britskou korunovaci už po staletí definují.
Nejprve musí být panovník uznán a poté přísahá, že bude vládnout Spojenému království a všem jeho zámořským územím, dohlížet na spravedlnost a zachovávat protestantské náboženství. Následně je usazen do korunovačního křesla a canterburský arcibiskup jej pomaže svatým olejem. S pomazáním se pojila i víra, že panovník má – podobně jako Kristus – moc uzdravovat. Například prsteny vyrobené z mincí darovaných králem měly mít moc zmírnit svalové křeče a pomáhat proti epilepsii.
