Svým dílem ke stavbě kostelů přispělo i 19. století, jehož druhá polovina byla ve znamení historismu. V tom minulém století to bylo složitější. Na jeho počátku ještě doznívala neogotika; secese se pro konzervativní katolickou církev jevila jako nevhodná, přesto v tomto stylu vzniklo na našem území několik zajímavých staveb.
Z první republiky máme dokonce pár skvělých příkladů funkcionalistických katolických chrámů, ale i sborů Českobratrské církve evangelické nebo Církve československé husitské. Sakrálním stavbám se věnovaly osobnosti jako Josef Gočár, Bohumír Kozák, Pavel Janák, Jan Víšek a mnozí další. Vzniklo i několik moderních synagog. Po komunistickém puči v roce 1948 to vše zmizelo. Církve byly pronásledovány, zejména ta katolická. Kostely, kaple, kláštery a fary se nestavěly, naopak mnohé byly zničeny. V pohraničí jich další stovky zanikly po odsunu tamních obyvatel německé národnosti.
„Zlatá“ šedesátá
Nemožnost navrhovat sakrální architekturu byla pro mnohé projektanty velkou ztrátou; museli se smířit s tím, že jedinou možností jsou rekonstrukce některých stávajících církevních památek, případně drobné úpravy kostelních interiérů po druhém vatikánském koncilu, svolaném v roce 1962 papežem Janem XXIII., kdy došlo ke změnám v liturgii. Šedesátá léta přinesla určité uvolnění: po úspěchu československého pavilonu na EXPO ‚58 v Bruselu definitivně skončila éra socialistického realismu a bylo možné (byť ve velmi omezené míře) cestovat na Západ.
Architektem roku je Roman Koucký. Autor originálních mostních konstrukcí získal cenu právem |
Československé umění se pomalu začalo vracet do Evropy. I když „zlatá šedesátá“ přinesla svěží závan, stále je třeba pamatovat, že to byla doba, kdy byla řada lidí politicky pronásledována, rozhodující slovo měli komunisté a náboženské svobody byly nadále potlačovány. Na sklonku této dekády přineslo naději tzv. pražské jaro, kdy zmizela cenzura, ale všechny naděje ukončila ruská okupace v srpnu 1968.
Odvážný farář
Vraťme se ale k sakrální architektuře. Díky několika odvážným lidem se podařilo i v nelehké době prosadit, aby do sakrálních prostor mohlo vstoupit kvalitní soudobé umění. Jedním z těch, kteří se o to zasloužili, byl páter František Xaver Vavříček (1913–1995), římskokatolický farář v Jedovnicích na Blanensku, což je městys vzdálený asi 20 km od Brna. Na mírném návrší se tu nachází pozdně barokní kostelík sv. Petra a Pavla, jehož interiér byl v 60. letech doplněn o moderní prvky navržené předními českými výtvarníky té doby.
Byli to sochař Karel Nepraš, malíř Josef Istler, architekt a výtvarník Ludvík Kolek a zejména autoři oltáře sochař Jan Koblasa (1932–1917) a malíř Mikuláš Medek (1926–1974). Koblasa patřil k předním výtvarníkům, pracoval zejména se dřevem. Po odchodu do západního Německa působil také jako pedagog a po sametové revoluci bylo jeho dílo vystaveno v letohrádku Královny Anny na Pražském hradě a v příčné lodi katedrály sv. Víta je dnes možno obdivovat jeho plastiku.
V době normalizace
Medek, syn generála a spisovatele Rudolfa Medka a bratr hudebního kritika (a později také Havlova kancléře) Ivana Medka, patřil k největším zjevům českého umění druhé poloviny 20. století. Jeden z jeho obrazů dnes mj. zdobí Fragnerovu galerii na Pražském hradě. Ještě dodám, že novodobou výzdobu jedovnického kostela zaštítil brněnský historik umění a také výborný básník Jiří Kuběna, člen skupiny Šestatřicátníků.
Stejní umělci, tedy Koblasa, Medek a Kolek, pak – opět z iniciativy pátera Vavříčka – vyzdobili i kapli v obci Kotvrdovice. Panu faráři Vavříčkovi se však podařil ještě jeden pozoruhodný čin. V roce 1968 prosadil stavbu nového kostela sv. Josefa v nedalekém Senetářově. Projekt byl zadán architektovi a výtvarníkovi Ludvíku Kolkovi (1933–2021), který v mírném svahu navrhl výraznou železobetonovou stavbu, ovlivněnou pozdní tvorbou Le Corbusiera. Kostel stavěli věřící svépomocí a dokončili ho v roce 1971, tedy již v době hluboké normalizace, takže kostel nesměl být oficiálně vysvěcen.
K tomu došlo až o dvacet let později. Malíř Mikuláš Medek se podílel i na výzdobě tohoto kostela – byl autorem obrazů křížové cesty. Kostel v Senetářově je tak vedle moderního chrámu arch. Lubomíra Šlapety v obci Tichá u Frenštátu pod Radhoštěm a kostelíku sv. Václava v Mostě arch. Michala Sborwitze jednou ze tří moderních římskokatolických sakrálních staveb postavených v komunistické éře na našem území.