Bizarní fúrie, babizny, levandulová hrozba. Ale také Monstrózní pluk, Společnost pro rozřezávání mužů, Upalovačky podprsenek. I takové nálepky se v různých dobách dávaly ženám, kterým dnes souhrnně říkáme feministky, případně je tyto ženy i samy přijímaly. Mimo jiné to ukazuje, kolik podob feminismus v minulosti měl. Nakolik však byly vzájemně slučitelné? A je možné napsat globální dějiny feminismu? I to jsou otázky, které řeší kniha Feminismy: Globální dějiny. Její autorkou je Lucy Delapová, britská historička, působící na univerzitě v Cambridgi.
Na lineární dějiny feminismu autorka rezignuje, protože ty jsou podle ní až příliš pestré a komplikované. Na Západě dominantní periodizace feminismu do dvou „vln“ – první, sufražistické, od 90. let devatenáctého století po 20. léta století dvacátého, a druhé v 70. a 80. letech (“ženské osvobození“) – podle ní odvádí pozornost od hnutí, která do tohoto schématu nepasují. Mezi taková hnutí počítá třeba mezinárodní feministický pacifismus 20. a 30. let dvacátého století nebo „levicový feminismus“ komunistických a dělnických hnutí 40. až 60. let dvacátého století.
