Čtrnáct Rooseveltových nástupců v prezidentském úřadu prokázalo různou úroveň státnické kompetence, politické prozíravosti či myšlenkové kreativity, ale žádný z nich neměl podle historika Williama E. Leuchtenburga Rooseveltův „dotek geniality“. A historik Robert Dallek doplňuje, že Roosevelt měl mimořádný smysl pro měnící se národní nálady, dokázal je vyjádřit v nejnebezpečnějších dobách ekonomické krize i války a na jejich základě budoval a udržoval národní konsenzus. Právě kombinací domácího aktivismu a realistického internacionalismu stvořil moderní americké prezidentství, což je i důvod, proč by jeho umění vládnout měli studovat politici nejen ve Spojených státech.
Prezident ambicí
Franklin Delano Roosevelt se narodil v roce 1882 jako jediné dítě bohatého newyorského obchodníka Jamese Roosevelta a Sarah Ann Delanové z francouzské hugenotské rodiny. Rooseveltovi se dostalo soukromého vzdělání a jako teenager navštěvoval prestižní školu Groton School v Massachusetts: z těchto let si mimo jiné odnesl i vášeň pro lodě, dokonce chtěl jít na námořní školu v Annapolisu.
Nakonec ale v roce 1900 nastoupil na Harvardovu univerzitu, kde se věnoval historii, a během studia se stal šéfredaktorem univerzitního deníku The Harvard Crimson. Poté pokračoval na Kolumbijské právnické fakultě a složil advokátní zkoušku pro výkon právnické praxe ve státě New York.
V roce 1905 se oženil se svou vzdálenou sestřenicí Eleanor Rooseveltovou, neteří tehdejšího prezidenta Theodora Roosevelta. Měli spolu šest dětí. Zatímco Eleanor její otec zbožňoval, její matka měla svou „malou Nell“ za obyčejnou, vážnou a nudnou a považovala ji za velké zklamání. Co k sobě Franklina a Eleanor přitahovalo, nedokázal podle historika Richarda Cavendishe nikdo pochopit.
Zdálo se, že Rooseveltovi se Stalinem definitivně došla trpělivost. Jeho poslední telegramy se nesly v nejostřejším duchu a v jednom z nich Stalina obvinil, že mu na Jaltě lhal.
Seznámili se v roce 1902, vídali se na večírcích a tanečních zábavách, načež v listopadu 1903 Roosevelt oznámil své matce, že se s Eleanor hodlají vzít. Nepříjemně zaskočená Sarah Ann se domnívala, že jsou na to oba příliš mladí, a donutila svého syna, aby jí slíbil, že o svém úmyslu vzít si Eleanor bude ještě rok mlčet. Mezitím se neúspěšně snažila svého syna seznámit s co největším počtem jiných dívek.
Po svatbě, na níž mladou dvojici trochu zastínil přítomný prezident Roosevelt, se novomanželé usadili v New Yorku. A když v roce 1918 Eleanor odhalila manželův nemanželský poměr, nabídla mu rozvod, ten by ale rozvíjející se Rooseveltovu kariéru pohřbil. Proto se oba dohodli, že manželství, jež se následně podle jejich syna Jamese proměnilo v „ozbrojené příměří“, zachovají. Eleanor si postupně vybudovala nezávislou existenci, a když se její muž stal prezidentem, stala se jeho „liberálním svědomím“ i kritickou spolupracovnicí.
Nejen rozvod ale mohl ohrozit slibnou Rooseveltovu kariéru. Z advokátní kanceláře totiž budoucí prezident utekl k politice a roku 1910 byl zvolen senátorem za stát New York, o tři roky později jej americký prezident a demokrat Woodrow Wilson jmenoval náměstkem ministra námořnictva. Jenže v roce 1921 se Roosevelt nakazil dětskou obrnou. Nemoc ho upoutala na invalidní vozík, takže se na několik let z veřejného života stáhl, nakonec se ale rozhodl své postižení překonat a začal plavat, aby získal zpět svou pohyblivost. Později mu média pomáhala tento handicap skrývat před veřejností. Američané si měli myslet, že Roosevelt má „jen“ problémy s chůzí.
