Antihmotu vědci umí vyrábět už dřív. Pozitrony, které jsou antičásticemi elektronů, se už běžně používají v medicíně - v zobrazovací metodě zvané pozitronová emisní tomografie. Také částice antivodíku, který tvoří záporný antiproton a kladný pozitron (na rozdíl od hmotného vodíku tvořeného kladným protonem a záporným elektronem) se podařilo poprvé vytvořit už před 15 lety - jenže na příliš krátkou dobu.
Když se totiž antičástice setkají s svými protějšky z hmotného světa, navzájem se vyruší. Přestože se antihmota vyrábí ve vakuu, to nikdy není stoprocentní, takže antičátice dřív nebo později narazí do částic vodíku a zmizí.
Nyní se ovšem vědcům v rámci experimentu ALPHA (Antihydrogen Laser PHysics Apparatus) podařilo udržet antivodík v magnetické pasti dost dlouho, aby ho mohli zkoumat. O svém úspěchu informovali v časopise Nature. "170 setin sekundy se může zdát jako krátká doba, ale pro fyziky je to skoro věčnost – běžně by se tyto částice rozpadly za miliontinu miliardtiny sekundy," komentoval událost pro LN profesor Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.
Antivodík anihiluje na vnitřních stěnách pasti experimentu ALPHA. (Foto CERN)
Proč vlastně fyziky antihmota tolik zajímá? Krátce po velkém třesku existovaly částice hmoty a antihmoty, které se navzájem vyrušily. Hmoty však bylo nepatrně víc. Na každých deset miliard vyrušených dvojic připadala jedna lichá částice, která zbyla. Právě z nich je tvořen celý vesmír včetně všech hvězd a galaxií i my samotní.
Další objevy a události roku 2010 ve vědě |
Podle dnešních teorií se hmota a antihmota až na náboj nijak neliší. Proto vědci chtějí částice antihmoty zkoumat, aby tento předpoklad ověřili. Pokud by se ukázalo, že to tak není, museli bychom současné fyzikální teorie přehodnotit.
 |
