Zní to divně. Ale na své straně má Hamás velkou sílu. Hlavně obrazy malých dětí umírajících hlady. Či slovo genocida, jímž je nálepkován Izrael. Pokud do těchto obvinění spadne, ať už vlastními chybami, či vlivem propagandy jiných, dopadne to tak, že v boji o světové veřejné mínění Hamás vyhrál.
„Cílem jsou všichni.“ Izrael páchá genocidu, kritizují tamní lidskoprávní skupiny |
Na to téma spolu diskutovali dva komentátoři The New York Times – Ross Douthat a Bret Stephens (americký Žid, před lety vedl The Jerusalem Post). Douthat se ptal na to, co je šířeji známé, třeba zda lze přemoci vliv obrazů. Stephens často odpovídal válečnými příměry, kterým západní společnost dávno odvykla. Ale izraelská mentalita se o ně opírá. Už proto má smysl je připomenout.
Vyvineme-li systém, který je inteligentnější než nejchytřejší lidé, který řídí naši ekonomiku, ale nevíme, zda je upřímný a spolehlivě se řídí našimi pokyny, máme problém.
Když přišla řeč na civilní oběti a přiměřenost vojenských zásahů, Stephens odpověděl takto: „To, co jsi popsal, je 6. červen 1944.“ Chtěl zdůraznit, že příměr s vyloděním v Normandii tu má smysl. Američané vnímají den D jako ryze hrdinský a spravedlivý, kdy „naši chlapci vtrhli na pláže“. Jenže: „My jsme předtím v Normandii zabili tisíce francouzských civilistů bezohledným bombardováním. Byla to cena, kterou jsme byli odhodláni zaplatit ve prospěch osvobození Francie a zbytku Evropy.“
Nabízí se i další otázka. Co kdybychom na postup USA v červnu 1944 použili retroaktivní morální soud? Leckdo by mohl říci: USA už nejsou ohroženy, vyhráli jsme bitvu o Atlantik, a budeme-li chtít zničit nacistický režim, za tu míru zabíjení a ničení to nestojí. „Takové analýzy teď slýchám, když je řeč o Gaze,“ dodává Stephens.
Hamás se odmítl vzdát, nemáme jinou možnost než dál válčit, řekl Netanjahu |
Aby bylo jasno, Stephens je pro kritický přístup k vedení války (“nepochybuji o tom, že Izrael mnohdy užil nadměrnou sílu“). Jen se to snaží vidět v širším rámci, než je poslední dekáda. Třeba občanské války Severu proti Jihu. „Shodneme se, že věc Severu byla spravedlivá. Ale v klíčové bitvě u Vicksburgu nechal Grant vyhladovět konfederační posádku tak, že nakonec jedla krysy. Byla to taková morální ohavnost, že musíme přehodnotit, jak se tato válka vedla?“
Mnozí namítnou, že už je jiná doba. Ale je tu protinámitka: Gaza není Afghánistán, vzdálený tisíce kilometrů, leží blízko jádra Izraele. Tam se s dotažením drsné války počítat musí.
Umělá inteligence (AI) je víc téma společenské než technologické. Jedním z lidí, kteří ve firmě OpenAI stáli u zrodu generické umělé inteligence (ChatGPT), je Daniel Kokotajlo (33). Loni spolu s jinými firmu OpenAI opustil a založil think-tank AI Futures Project. Patří k autorům prognózy, že už v roce 2027 může fungovat superinteligentní AI, která by byla v úplně každém oboru lepší a rychlejší než člověk. Proto s ním udělal obsáhlý rozhovor magazín Der Spiegel.
Izrael schválil okupaci města Gazy, přislíbil humanitární pomoc i mimo bojové zóny |
Autor těchto řádek nedokáže posoudit prognózy vývoje AI. Na rozhovoru ho zaujala jiná věc. Kolikrát v něm Kokotajlo opakuje slovo „doufat“. Našinec by si myslel, že lidé z úzkého okruhu tvůrců AI mají v řadě věcí jasno, ale slovo „doufat“ naznačuje, že je to trochu jinak.
Když přijde řeč na riziko, že AI může oslabit demokracii ve prospěch autokracie, Kokotajlo říká: „Můžeme jen doufat, že alespoň některé demokracie budou mít vůli a sílu ovládat AI a zvládat její důsledky.“ V čem koření riziko? „Jakmile bude existovat umělá superinteligence,“ odpovídá Kokotajlo, „veškerá moc bude odvozena z ní – ne již od lidí.“ Na tom něco je. Ale ještě více zarazí formulace „můžeme jen doufat“.
Též proto, že AI už netvoří počítačové programy, do nichž je vidět, ale neuronové sítě, do kterých nikdo nevidí. Kokotajlo k příští AI říká: „Můžeme ji pouze trénovat a doufat, že bude dodržovat naše pravidla.“ Vidí to takhle. Vyvineme-li systém, který je inteligentnější než nejchytřejší lidé, který řídí naši ekonomiku a obsluhuje roboty, ale o kterém nevíme, zda je upřímný a spolehlivě se řídí našimi pokyny, máme problém. Právě jsme předali kontrolu nad svou budoucností systému, kterému nerozumíme.
Izraelská okupace Gaza City je správný i špatný krok. Kde jsou trhliny nového plánu? |
Za analogii pokládá výchovu dítěte. Jeho mozek nelze naprogramovat, je třeba ho vychovávat se správnými hodnotami a doufat, že se jich bude držet. Podobné to bude s AI, říká Kokotajlo: „Musíme ji trénovat a doufat, že se bude řídit našimi hodnotami.“
Vidíte v tom naději, nebo spíš hrozbu? Toť otázka.
