Mikuláš zaujal veřejnost objevem stopy dinosaura. Zkamenělou šlépěj tříprstého ještěra našel na vydlážděné cestě v pražské botanické zahradě. Mnohem více stop nám však zanechali bezobratlí živočichové, kteří obývali Zemi téměř před 500 miliony lety. Už tehdy dokázali skladovat potravu na horší časy, zachytávat metan a sirovodík na hnojení „políček“ nebo k „pěstování“ bakterií. Důkazy o způsobu života pradávných členovců, mnohoštětinatců a dalších bezobratlých sbírá Radek Mikuláš přes 30 let. Nyní shromáždil svoje poznatky v populárně-naučné knize Zkamenělé stopy živočichů v Čechách a na Moravě.
Lidovky.cz: Zabýváte se ichnologií, což je vědní obor o zkamenělých stopách živočichů. Téma vás zaujalo už jako studenta gymnázia a poté vysokoškoláka. Jak probíhaly vaše první výzkumné výpravy?
V 70. a 80. letech si hodně lidí stavělo svépomocně garáže nebo různé přístavby, chodil jsem tedy do kopcovitých míst Prahy, kde museli stavebníci odkopávat část svahu. Napadlo mě, že mnoho nových věcí lze jednoduše objevit v místech, kde to ještě nikdo nezkoušel.
Dobrou příležitostí k hledání byly také velké stavby, například rozestavěné silnice jako třeba Jižní spojka. Měl jsem jistotu, že výkopy nezmizí během krátké doby a budou dostupné několik měsíců a někdy i let.
Lidovky.cz: To jste tam chodil načerno?
Na velkých stavbách většinou nebylo koho se ptát, protože tam nedlouho po obědě už nikdo nebyl. A se staviteli garáží jsem se obvykle domluvil.
Lidovky.cz: Co patřilo k vašim prvním nálezům?
Ve starém lomu v pražské Michli jsem v roce 1987 našel zkamenělou stopu připomínající činku. Na výšku měří přibližně dva centimetry a zhruba před 445 miliony let ji vytvořil nejspíše mnohoštětinatec. Dvě dutiny na koncích stopy sloužily pravděpodobně pro ukládání potravy.
Až loni zahraniční kolegové, vesměs moji občasní spoluautoři, prozkoumali „činky“ nalezené v Jižní Americe podrobněji a podle jejich hypotézy byla propojena chodbičkou s další „činkou“ vzdálenou asi pět centimetrů. Uvnitř chodbičky dokonce našli zkameněliny mnohoštětinatce, což se podaří opravdu málokdy. Ale i mně se to kdysi podařilo, poblíž krčského nádraží jsem našel zkamenělinu mořské hadice uvnitř hvězdicovité stopy. Vyšel mi o tom v roce 1990 článek v zahraničním časopise a to mi hodně pomohlo v tu nejdůležitější dobu navazovat kontakty s kolegy.
 RNDr. Radek Mikuláš, DSc. Narodil se v roce 1964. Je to přední český odborník specializovaný na biogenní přepracování hornin, paleobiologii a geomorfologii. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK, v současnosti pracuje v Geologickém ústavu Akademie věd České republiky. Publikoval řadu článků i knih o paleontologii a geologii. V roce 2015 obdržel Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhy v popularizaci vědy. |
Lidovky.cz: Jaké poznatky přináší ichnologie současnosti?
Podobně jako archeologové určují podle nalezené keramiky období vzniku domu nebo celého sídliště, my s pomocí zkamenělých stop dokážeme stanovit prostředí vzniku usazeniny. Třeba zjistíme, že šlo o říční deltu. V praxi z těchto poznatků těží hlavně ropné společnosti.
Lidovky.cz: Co vypovídají zkamenělé stopy o aktivitě pradávných organismů? Měly pestřejší život, než jsme si doposud mysleli?
Bezobratlí volili různé strategie k získávání potravy. U jednoho druhu se při evoluci například vyvinul „šnorchl“, takže živočich mohl nepřetržitě přijímat kyslík z vody, když v bahně na dně moří pojídal organické látky. Jiný druh se zase usadil ve svém doupěti a pomocí dlouhých nitkovitých chapadel vyhledával potravu v okolí, až vznikl útvar podobný hvězdici. Máme důkazy, že bezobratlí dokázali upravovat substrát k produkci potravy, což je ekvivalent lidmi provozovaného zemědělství. Živočichové si dokázali už před 500 miliony lety ukládat potravu do zásobáren na horší časy.
Našli jsme také desítky úzkých šachtiček uspořádaných do trychtýře obráceného špičkou nahoru. Vytvářeli je mnohoštětinatci nebo zástupci jiného kmene bezobratlých s protáhlým tělem, aby zachytili metan a sirovodík, pronikající zvolna z porézního písku na dně moří. Tato zdánlivě „jedovatá“ směs plynů lákala bakterie a prospívala jim, ty se usazovaly v doupěti budovatele šachtiček. Ten je pak mohl pravidelně pojídat nebo využíval bakterie v trávicí soustavě. Podobně jako dnes kopytníci, jejichž trávení je zcela závislé na bakteriích rozkládajících celulózu.
V Japonsku nebo Americe, kde jsou budovy kvalitní, se vyplatí zůstat během zemětřesení uvnitř, v Turecku ne |
Lidovky.cz: To už připomíná jednání velmi vyspělého organismu. Měly nějaký instinkt dělat tak promyšlené činnosti?
V principu jde všem živočichům na světě o dvě věci. Zajistit si potravu a předat svoje geny další generaci potomků. Mám tedy spíše pocit, že se na bezobratlých podepsalo totéž co na lidech. Nepochybně se učí během života, dnes je nesporné, že i poměrně jednoduché druhy jsou schopné získávat nějaké zkušenosti. Je otázkou, jestli si je dokážou předávat, nebo zda každý jedinec začíná od nuly.
Ale je tady jeden nenápadný fakt: my lidé jsme dokázali za řekněme milion let vytvořit počítačové sítě a poznat základy fungování těl organismů. Ale nějaký jiný děj dokázal za dvě miliardy let vytvořit dokonale fungující jednobuněčné organismy, za další miliardu let většinu dnešních říší a kmenů organismů a přibližně milion let před současností nás samotné. Tak mě často napadá, jestli se my badatelé také trochu „nevezeme“ na stejné vlně tvořivosti, kterou částečně popisují evoluční teorie.
Lidovky.cz: Můžete ze stop vyčíst, zda jejich tvůrci žili pohromadě, nebo sami?
Doupata jednoho druhu připomínají nekonečné tunely metra pod dnem moře, je tedy evidentní, že tam žily celé populace poměrně dlouhou dobu. Přímou odpověď může poskytnout neoichnologie. Tento vědní obor zkoumá stopy ještě nezkamenělé, které teoreticky jednou můžou zkamenět. Ovšem v současné době je neoichnologie hodně podceňovaná.
Lidovky.cz: Jaké stopy máte na mysli?
Typickým příkladem byly pokusy švédského přírodovědce Alfréda Nathorsta z konce 19. století, který nechával červy prolézat omítkou. Jako novější ukázku neoichnologie bych uvedl třeba tuto událost: na dně mělkého moře je shluk doupat mořských mlžů, náhle je zasáhne nálet vodních ptáků, kteří část mlžů vyzobou a pak odletí. My můžeme prostudovat záznam celé události v písku a pak ho třeba porovnat s tvary a strukturami nalezenými v severní Africe, vzniuklými před deseti miliony let.
Nepovedený apríl. Řeckému geologovi hrozí obvinění za poplašnou zprávu |
Lidovky.cz: Co byste si přál, aby zkamenělo z dnešní doby, co by ocenili naši potomci?
Napadají mě třeba zbytky důlních děl se štolami a šachtami. Až povrch nad těmito místy poklesne, zakryjí krajinu usazeniny a důlní dílo může přetrvat miliony let. Potomky by patrně potěšil poznatek, jak a jaké minerály jsme těžili, jak velkému riziku byla společnost ochotna vystavit jednotlivce. To by stálo za studium i s pomocí neoichnologie, protože hodnota lidského života je velice proměnlivá. Když vezmu úvahy o válce z doby před pěti lety a nyní, to je nebe a dudy. Když dnes sleduji některá média, mám pocit, jako by se na válku všichni těšili, což před pěti lety samozřejmě nebyla pravda.
Rovněž základy měst s tunely a stanicemi metra by mohly zůstat velmi pěkně zachovalé, možná taky vraky lodí. Takové stopy povedou k rozumnému popisu našeho života; z čeho jsme měli radost, čeho jsme se báli, jak jsme řešili krizové situace.
Lidovky.cz: Ichnologů je na celém světě přibližně sto. Vy jste jako první napsal populární knihu o zkamenělých stopách. Jak si vysvětlujete, že to ostatní nenapadlo?
U nás je obrovská tradice přírodovědné literatury pro laické zájemce. V zahraničí vycházejí publikace typu učebnic, ty ale běžného čtenáře příliš neosloví. Proto mě napadlo napsat knihu z pohledu člověka, který má zájem o přírodu kolem nás a tím i o zkamenělé stopy, ale mnoho o této problematice neví. Zkrátka ukázat ichnologii jako krásný vědecký obor. Navíc se o to společně se mnou snažil také uznávaný ilustrátor Jiří Svoboda, který pro knihu vytvořil sérii obrazů o životě pradávných obyvatel Země. Je to tedy první kniha na světě doprovázená uměleckými reprodukcemi živočichů a jejich stop.
Lidovky.cz: Projevují se podle vašich znalostí o geologickém vývoji života na Zemi příznaky nějakého vývojového zlomu?
Bezprostředně nikoli, posledních dvanáct tisíc let se planeta dostala do neobvyklé stability a snad v tom nějakou dobu ještě setrvá. Ovšem příznaky změny už jsou známy, například vymírání korálových útesů. Ale téměř nevíme, co se děje s mikrobiálními společenstvy na dně oceánů, ve znalostech tohoto prostředí máme ještě obrovské mezery. Poměry na Marsu známe lépe než ty v hlubinách oceánů, což se nám jednou může vymstít. Existuje stále více indicií, že současné vymírání asi bude mít pečeť rozsáhlého charakteru, ale ani to není dostatečně známé.
Z archivu: Létavice jsou zprávou o vesmíru: meteoritech je ukryt záznam vývoje Sluneční soustavy |
Lidovky.cz: Jaký projekt vám nyní leží na stole?
Už před více než deseti lety jsem oznámil nález dinosauří stopy z lomu U Devíti křížů, od té doby tam chodilo hodně lidí a obrázek naleziště začal být úplnější. Zhruba před rokem jsem oslovil skupinu odborníků, kteří by o lokalitě napsali vědecké pojednání. Cílem je zmapovat v lomu zkamenělé stopy obratlovců včetně dinosaurů, ale i bezobratlých. Předpokládám, že v září nebo v říjnu se podaří předložit komplexní text do odborného časopisu. Cesta k publikaci pak obvykle trvá necelý jeden rok.
Lidovky.cz: V roce 2009 jste našel stopu tříprstého dinosaura v dlažbě botanické zahrady v pražské Troji. Tehdy jste řekl, že budete hledat další šlépěje. Tento slib pořád platí?
Určitě. Už jsem například objevil další stopu na nově vydlážděně cestě, která je stejně jako v předchozím případu sestavena z kamenných desek dovezených z lomu U Devíti křížů. Už jsem navštívil také jinou lokalitu a objevil další stopu. Zatím neřeknu, kde to je. Ale napadlo mě sepsat o nálezu podrobnou zprávu se stejnou skupinou odborníků, kteří nyní připravují text o bezobratlých v lomu U Devíti křížů.
