Han Kang představuje v současné světové literatuře unikátní hlas. Její díla, prostoupená jemnou poetikou a hlubokým porozuměním lidskému utrpení, se dotýkají univerzálních témat lidské existence, přestože ve svých námětech zůstávají velmi svázaná s moderní korejskou literaturou. Jako první korejská autorka oceněná Nobelovou cenou tak Han Kang otevírá dveře do fascinujícího světa, v našich končinách dosud málo známého. Její tvorba přináší pozoruhodnou reflexi vztahu mezi Východem a Západem, mezi osobním a kolektivním, mezi minulostí a přítomností, ale přitom zůstává krystalicky jasná a přístupná čtenářům odkudkoli.
Korejská literatura u nás ještě do poměrně nedávné doby zůstávala pro většinu čtenářské veřejnosti terra incognita. Z moderní korejské literatury, která se začala formovat na přelomu 19. a 20. století v období dramatických společenských změn a japonské okupace, vyšlo zhruba do roku 2010 v češtině jen několik málo jednotek překladových titulů; teprve s rostoucím globálním vlivem korejské popkultury a zásluhou větší spolupráce s Korejským institutem pro překlad literatury (Literature Translation Institute of Korea) se na našem knižním trhu začaly objevovat překlady v počtu zhruba jednoho až dvou titulů za rok. Pozornost se soustředila zejména na soudobé autory s potenciálem pro úspěch v zahraničí.
Nobelovka za literaturu pro Han Kang. Jihokorejka je autorkou „intenzivní básnivé prózy“ |
Kromě Sin Kjongsuk, autorky ve své době v Koreji velmi populární, tak u nás vyšel například charismaticky píšící Kim Jongha nebo feministický bestseller Kim Čijong (ročník 1982) od Čo Namdžu, která dokonce do České republiky před několika málo dny zavítala. Své místo na slunci se také pokoušely urvat thrillery z vlny „korejského románu noir“. A od roku 2017 pak v Odeonu začala vycházet díla budoucí nobelistky Han Kang – nejprve to byla Vegetariánka, vzápětí Kde kvete tráva a naposledy Bílá kniha a příští rok se vydání dočká překlad jejího zatím nejnovějšího románu s názvem Neloučím se navždy.
Han Kang se od svých korejských současníků odlišuje jedinečným stylem, který kombinuje lyrickou prózu s odvážnými formálními experimenty. Její díla se vyznačují hlubokou introspektivní dimenzí, ale zároveň se nebojí konfrontovat bolestivé kapitoly korejské historie. Její politická odvaha je skutečně obdivuhodná: způsob, jakým pojmenovává antikomunistickou ideologii a zločiny autoritářských režimů ze 70. a 80. let 20. století v Jižní Koreji, nemá srovnání. Otevírá oči nejen čtenářům ze zahraničí, ale především samotným Korejcům, pro které byly otázky nevysvětlitelných masakrů, perzekuce a politického útlaku po dlouhá desetiletí zapovězeným tématem.
Odkrývání temných stránek
Korejskou politickou konformitu i orientalistické fantazie o asijské jinakosti Han Kang (její jméno je v korejštině homonymní se jménem řeky Han, která protéká Soulem) jednoduše spláchla. Univerzálnost témat, kterými se zabývá – lidská zranitelnost, vztah mezi jednotlivcem a společností, vyrovnávání se s osobními i kolektivními traumaty –, rezonuje čtenáři po celém světě. Její schopnost propojit intimní příběhy s velkými dějinnými událostmi vytváří mnohovrstevnaté narativy, které přesahují kulturní hranice.
V našem prostředí si nejvíc čtenářů získala patrně Vegetariánka (česky Odeon, 2017) – přinejmenším by pro to svědčily nejvyšší prodeje a loňské druhé vydání –, odhalující různé formy násilí vytvářené patriarchálně zkostnatělou společností. Příběh ženy vzdorující bludnému kruhu lidské krutosti symbolickou proměnou v rostlinu Han Kang představil jako brilantní analytičku dopadů mocenské nerovnováhy na mezilidské vztahy. Inspiroval také vznik environmentalisticky laděného divadelního představení s názvem pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky Vojtěcha Bárty a Matěje Nytry.
Vzepřít se masu i patriarchátu. Nobelovu cenu za literaturu získala Han Kang |
Následující román Kde kvete tráva (česky Odeon, 2018) představil u nás prakticky neznámý příběh krvavě potlačeného povstání ve spisovatelčině rodném městě Kwangdžu z května roku 1980. A konečně Bílá kniha (česky Odeon, 2019), lyrická sbírka volně asociovaných kratších textů doprovázená fotografiemi z performance spisovatelky, přiblížila Han Kang k její dřívější básnické tvorbě. Meditaci o barvě a smrti vypráví žena, jejíž sestra zemřela pouhé dvě hodiny po narození. Han Kang knihu z větší části napsala během rezidenčního pobytu ve Varšavě, kam ji pozvala její polská překladatelka. A rovněž i Bílá kniha se u nás dočkala dramatizace, kterou v režii Apoleny Vanišové uvedla scéna Meet Factory.
Pro ty, kdo tvorbu Han Kang dosud se zaujetím sledovali, by měl být aktuální román Neloučím se navždy vynikající syntézou literárních kvalit předchozích knih. Han Kang v něm odkrývá další temnou kapitolu korejské historie – masakr na ostrově Čedžu z roku 1948. Autorka propojuje osobní příběhy s kolektivním traumatem prostřednictvím lyrické prózy, ve které dominuje symbolika zimy a sněhu. Dílo zkoumá témata paměti, osudových pout a lidské odolnosti, přičemž využívá různé narativní techniky od intimních zpovědí přes dokumentární záznamy až po poetické pasáže a dává vzniknout mnohovrstevnatému obrazu historické tragédie a jejích dlouhodobých následků. Knihu vydá počátkem příštího roku opět Odeon.
Autorka je orientalistka a překladatelka z korejštiny. Za překlad románu Kde kvete tráva právě od Han Kang byla roku 2019 nominována na Magnesii Literu
