Na konci 17. století se v Praze stala vražda. Nebo možná nestala a místo ní došlo k justiční vraždě nepravého pachatele. Proces, který se odehrával právě před 330 lety, měl řadu téměř kafkovských rysů.
„Patrně někdo učinil na Lazara Abelese křivé udání, neboť aniž by se dopustil něčeho zlého, byl jednou ráno zatčen.“ Tak bychom mohli parafrázovat začátek románu Proces Franze Kafky.
Také jistý Lazar Abeles byl v roce 1694 zatčen, vyslýchán, marně se snažil vymanit a nakonec, podobně jako Josef K., zemřel „jako pes“. Případ se odehrával právě v místech, kde se narodil a vyrůstal Franz Kafka. A stejně jako slavný spisovatel se jmenovala i jedna z osob vystupujících v Abelesově případu.
Dne 21. února roku 1694 zemřel v pražském Židovském Městě malý chlapec jménem Šimon Abeles. Jeho smrt by za jiných okolností nevyvolávala žádný zájem, vždyť děti tehdy umíraly často, mezi nimi i několik Šimonových nevlastních sourozenců.
Jenže kdosi poslal „křesťanským“ úřadům udání, podle kterého byl Šimon zavražděn, a to z náboženských důvodů. Následovalo zatčení Šimonova otce, macechy a dalších členů domácnosti a jejich výslech.
O osud rodiny Abelesů i výklad Šimonovy smrti se utkaly ty nejtěžší váhy: nejen pražská židovská obec, ale i jezuitský řád, pražský apelační soud, arcibiskup, Česká dvorská kancelář i samotný panovník.
Kolem případu se rozvinula propagandistická (a dezinformační) kampaň v několika jazycích, která vyvolala ohlas v celé tehdejší Evropě. Na konci bylo „jen“ několik mrtvých. Už nebyl středověk, ale ještě nenastalo 20. století.
