Narodit se do famílie, která provozuje zavedený byznys, je skvělá věc. Nemusíte se rozhodovat, co chcete v životě dělat, ale jednoduše nastoupíte do rodinného podniku. Tohle štěstí měla i jistá Ruth Belvillová z Londýna. V roce 1892 převzala obživu, již o padesát šest let dříve založil její otec John.
Prodával čas. Ano: každé ráno zašel do proslulé hvězdárny v Greenwichi, seřídil si podle jejích hodin svůj kapesní chronometr, pak nasedl do bryčky a vydal se za zákazníky. Postupně jim své cibule ukázal.
Problém je ovlivnitelnost hodin gravitací. Ta totiž zpomaluje čas: hodinky pozorovatele blíž k hmotnému objektu běží pomaleji než hodinky, které jsou od něj dál.
Předplatitelé služby si podle nich mohli seřídit svoje vlastní časoměry. Po smrti Johna Belvilla převzala hodinky jeho vdova Marie, a když se rozhodla práce nechat, nahradila ji její dcera Ruth. Vykonávala ji až do věku 86 let. Získala přezdívku Časová dáma z Greenwiche.
Do důchodu odešla v roce 1940; v té době byla její živnost beznadějně zastaralá. Časové údaje se ostatně z hvězdárny šířily od roku 1852 prostřednictvím telegrafu. O služby Časové dámy však byl stále zájem. Dnes žijeme doslova obklopeni volně dostupným přesným časem.
