V minulém díle Architektury jsme se podívali, jak se podařila nedávná rekonstrukce hotelu Inter-Continental (nyní Fairmont Golden Prague) v centru Prahy. A jak jsem slíbil, dnes se ještě zaměříme na bezprostřední okolí této cenné brutalistní stavby, navržené a vystavěné v letech 1968–1974 týmem architekta Karla Filsaka (1917–2000).
Minule jsem již zmiňoval, že Filsak ponechal zbylý prostor někdejšího domovního bloku mezi ulicemi Bílkovou, Elišky Krásnohorské a Pařížskou záměrně nezastavěný – jednak aby vyvážil velkou hmotu novostavby a také aby si zároveň držel odstup od drobnější starší zástavby této asanační oblasti někdejšího židovského ghetta z počátku dvacátého století.
Výsledkem této snahy byl vznik příjemné piazzetty s výhledem na dříve zakryté kubistické domy Otakara Novotného v ulici Elišky Krásnohorské, nebylo to však bez jedné vady: slabinou této stavby byla vyvýšená centrální partie, pod níž se nacházejí podzemní garáže. Nešlo to jinak, byla to daň možnostem tehdejších technologií, nicméně dnes už by neměl být problém srovnat niveletu náměstí a doufejme, že k tomu také dojde.
Ještě to potrvá
Projekt na rekonstrukci hotelu od architekta Marka Tichého počítal i s úpravou tohoto prostranství, které nedávno konečně získalo svůj název: náměstí Miloše Formana, čímž se snad definitivně zažehnají někdejší nikoli ojedinělé snahy celý prostor zastavět. Navržené úpravy byly kvalitní, kontroverze však vyvolal prosklený pavilon, který měl stát na křižovatce ulic Pařížské a Bílkovy.
Ikonický hotel Inter-Continental. Někdejší normalizační připomínka svobody opět ožívá |
Původně jsem se domníval, že půjde o lehkou přízemní stavbu letní kavárny, ale projekt postupně bobtnal, což vyvolalo protesty veřejnosti. Nakonec od něj naštěstí investoři upustili, respektive přenesli ho na nábřeží, kde má sloužit jako výstavní objekt aukční síně. Po této kauze se nakonec rozhodl Magistrát hl. m. Prahy vypsat raději na design prostranství architektonickou soutěž.
Jeho úprava se tak poněkud protáhne a nezbývá než doufat, že výsledek bude dobrý. Osobně bych si tu představoval místo, kde si může člověk nejen sednout na lavičku, ale kde bude také letní kavárna s veřejnými toaletami, trochu zeleně, která vrhá stín, a vodní prvek, jenž zejména v horkých letních měsících lidé ocení. Taková výbava je ostatně pro obdobné městské plochy, ať už jde o parky, nebo náměstí, charakteristická.
K nábřeží na náplavku
Zatímco tedy na definitivní úpravy Formanova náměstí v prostoru na jih od hotelu si ještě počkáme, adaptace území na ostatní strany je hotová. Směrem na západ, tedy do Pařížské, přibyly poněkud předsunuté výkladce obchodů, když byl naopak zachován boční vstup, na východní straně se objevila lávka, vedoucí k původně odděleně stojící budově pro zaměstnance hotelu, navržené v ulici Elišky Krásnohorské na počátku sedmdesátých let architekty Karlem Koutským, Vladimírou Leníčkovou a Janem Kozlem. Tento dům byl nyní adaptován pro apartmánový provoz.
Největší změnou prošla severní partie směrem k Vltavě a Dvořákově nábřeží. Tady původně navrhl Karel Filsak zapuštěnou zahradu s romantickými prvky – zelení, balvany a odlitkem Braunovy barokní plastiky poustevníka Onufria (originál je v Kuksu).
Stavby v Praze i na Novém Zélandu. Loosův žák Kulka projektoval po celém světě |
Měl jsem to rád a byl to prostě pěkný pohled dolů přes zídku od nábřeží. Parčík bohužel sloužil jen hotelovým hostům, navíc byl později znetvořen necitlivými úpravami – architektonicky cizorodou vestavbou krytého bazénu nebo jakýmsi miniaturním golfovým hřištěm s umělým trávníkem.
Nově byl prostor rozdělen na dvě části. Partie směrem do Pařížské je dnes veřejná a lze do ní sejít novým schodištěm. Je tu umístěna plastika Michala Gabriela, za níž je možno vstoupit do nového tunelu, vedoucího na vltavskou náplavku. To je výborný nápad, který návštěvníci jistě ocení (v případě povodní lze průchod rychle hermeticky uzavřít).
Ve větší partii zapuštěného prostoru je parková úprava s vodní plochou a kašnou, která už je určena jen hotelovým hostům, obě partie odděluje zeď. Na východě je pak vybudováno nové nízké křídlo s bazénem a lávkou, vedoucí k restauračním provozům v přízemí hotelu.
Lze tedy závěrem konstatovat, že se autorovi rekonstrukce podařilo udržet atmosféru Filsakovy ikonické stavby i v exteriéru a současně pro Pražany i návštěvníky metropole otevřít nové prostory, propojené s řekou.
