Seznámíme se tu s jednou z výrazných novodobých dominant města, jíž je Galerie moderního umění, která byla postavena v letech 1911–1912 v pozdně secesním stylu podle projektu významného českého architekta Osvalda Polívky.
Historie stavby je velmi zajímavá. Původně na tomto místě stály tzv. Caivasovy domy, všechny menší objekty ale vykoupila Všeobecná úvěrní společnost, která se rozhodla na tomto atraktivním místě Velkého náměstí postavit své nové sídlo.
V roce 1910 proto vypsala architektonickou soutěž, jejímž vítězem se stal pražský architekt Viktorín Šulc. Jeho historizující návrh byl však příliš robustní a kritizovali jej i památkáři. A aby toho nebylo málo, nakonec se také ukázalo, že Všeobecná úvěrní společnost nemá na stavbu dostatečný kapitál, a tak přeprodala parcelu po zbořených domech Záložnímu úvěrnímu ústavu.
Neofuturismus v centru Prahy. U Masarykova nádraží najdeme jednu z posledních realizací Zahy Hadidové |
Nový investor vypsal novou soutěž. K té oslovil trojici architektů, k nimž dodatečně ještě přibyl Jan Kotěra, který v té době měl v Hradci již několik realizací a těšil se podpoře primátora Františka Ulricha. Soutěž však vyhrál Osvald Polívka a dle jeho návrhu pak byl finanční ústav na rohu Velkého náměstí a Úzké ulice v následujících dvou letech firmou Václava Nekvasila postaven.
Od banky po muzeum
Polívka zvolil na přání památkářů relativně střízlivou architekturu, aby nekonkuroval historickým dominantám ústředního hradeckého náměstí. Dům měl železobetonovou konstrukci a nároží akcentované věžovou nástavbou. Výrazný byl portál, který zdobí dvě monumentální alegorické plastiky Ladislava Šalouna, podobně jako takřka souběžně stavěnou Polívkovu budovu Živnostenské banky v italském Terstu (jejímž spoluautorem byl Josip Costaperaria). Další dekorace fasády – postavy atlantů podpírajících korunní římsu nárožní věže – jsou dílem Myslbekova a Rodinova žáka Františka Fabiánka.
Polívka věnoval jako vždy velkou pozornost vnitřní výzdobě, jako jsou vitrážová okna, benátská dlažba, mosazná svítidla, štukový dekor a podobně. Je zřejmé, že zde již ustupuje od starších secesně-barokizujících kreací z předchozí doby (např. Obecní dům) a dává přednost střízlivějším formám, které upomínají na jeho realizaci tzv. Nové pražské radnice na Mariánském náměstí nebo na zmíněný palác v Terstu. Tento styl již leží na hranici pozdní geometrické secese a moderny.
Jaké byly další osudy Polívkovy budovy? Vedle bankovních služeb tu od roku 1937 sídlil také okresní archiv, později i zemědělské úřady. V osmdesátých letech bylo rozhodnuto, že budova se dočká rekonstrukce, načež bude sloužit prostorám Muzea revolučních tradic. To tu bylo naštěstí jen krátce, neboť v roce 1990 objekt získala Galerie moderního umění. To byl věru šťastný nápad, vždyť základ zdejších sbírek tvoří díla malířů, jako byl Jan Preisler, který se podílel na výzdobě některých Polívkových a taky Kotěrových staveb, včetně těch hradeckých.
Neměly to lehké. České ženy, které otevřely dveře paláce architektury dokořán |
Tehdy jsem tam byl prezidentem Václavem Havlem, který znal zdejší jedinečné sbírky, vyslán také já, abych požádal o zápůjčku několika děl, jež pak zdobila jeho hradní kancelář. Pro české moderní umění to byla samozřejmě skvělá reklama, neboť za Havlem přijížděla jedna zahraniční delegace za druhou a díla našich předních malířů z počátku minulého století je fascinovala. V letech 2014–2016 pak proběhla kompletní rekonstrukce hradecké budovy, jež vrátila stavbě její původní lesk.
A ještě dodejme pár slov o Osvaldu Polívkovi (1859–1931). Tento Zítkův žák a později asistent z pražské techniky byl zprvu představitelem historismu, jak dokládá neorenesanční palác Zemské banky v Praze. Již od roku 1897 experimentoval se secesí, aby se pak stal jedním z nejvýznamnějších představitelů tohoto stylu (banka v Karlových Varech, paláce Topič a Praha, dům U Nováků, pojišťovna ve Spálené ulici v centru Prahy nebo činžovní domy pro pražské stavitele Vácslava Havla a Antonína Novotného či další stavby v Nymburce, Černošicích a Dobřichovicích). Polívka později přešel ke střízlivějším formám ve stylu moderny. Jeho poslední realizací je tzv. Druhý palác U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, postavený na konci dvacátých let, ale navržený již dříve.
V srdci českého Autoklubu. Méně známá historická budova skrývá nejedno překvapení |
Nepřípadná kritika
Polívka byl kritizován Kotěrovým okruhem za přílišnou okázalost svých kreací, dnes však obdivujeme jeho fantazii, zejména nápaditou dekoraci secesních staveb, a dobová kritika se nám proto dnes zdá poněkud nepřípadná. Pravda, rozevlátý styl vyšel brzy z módy, ale rehabilitace se nakonec přece jen dočkal.
Polívkův hrob najdeme na Olšanských hřbitovech v Praze.
