Pokaždé když jsem někomu oznamovala, jak se bude moje nová kniha jmenovat, říkala jsem to potichu a se sklopeným zrakem: „Hry, sítě, porno“ (nervózní odkašlání). O titulu jsem diskutovala s řadou lidí a ze všech stran jsme probírali otázky jako například: Nevyděsí to rodiče? Budou chtít takovou knihu bez ostychu uložit do rodinné knihovničky? Nesáhnou po ní jen ti „zoufalí“, kteří už nevědí jak dál? Co na to věřící? A moje babička? V nakladatelství jsme vymýšleli různé alternativy, jak „to porno zaobalit“.
Jenže vždy jsme dospěli k tomu, že digitální hry, sociální sítě a online pornografie jsou opravdu těmi největšími nástrahami digitálního světa, které nelze dál tabuizovat. Jsou tu.
