Žena s těžkou Alzheimerovou chorobou upoutaná na pojízdné křeslo nejeví o okolí nejmenší zájem. Při hudbě z Čajkovského baletu Labutí jezero se ale bývalé primabaleríně vybaví ztracené vzpomínky. Nedokáže vstát, a tak aspoň pažemi předvádí s překvapivou energií a grácií to, zač kdysi sklízela ovace na baletních scénách. Jen co hudba umlkne, propadne se zpět do hlubiny zapomnění.
Španělská společnost Música para Despertar (Hudba pro probuzení), která se zabývá muzikoterapií, představuje ženu z virálního videa jako španělsko-kubánskou tanečnici Martu Gonzáles Saldaňovou. Baletní experti to sice vážně zpochybnili, nic to ale nemění na skutečnosti, že hudba na lidský mozek skutečně má silné účinky. Ostatně, Ludwig van Beethoven považoval hudbu za prostředek pro vstup do vyššího světa poznání, přičemž se netajil skepsí k možnostem člověka hudbu plně pochopit. Současná věda sice do všech tajů hudby nepronikla, přesto díky objevům z nedávné doby mnohé objasnila. Platí to i o schopnosti hudby vyvolávat vzpomínky.
Příjemné pocity vyvolané hudbou jsou připisovány účinku dopaminu v mozkových centrech. Velmi podobně působí na lidský mozek zahnání hladu či žízně nebo sex.
Známe to nakonec všichni: asi každý má skladbu, při jejímž poslechu se mu živě vybaví dávné události – příjemné i zdrcující. Pro někoho to bude cajdák z diskotéky, kde poznal svého životního partnera, pro jiného zase tóny Mozartovy Malé noční hudby, kterou má spojenou s vyzváněním mobilu „toxického“ šéfa z prvního zaměstnání... možností je bezpočet.
Jak prokázal výzkum španělských neurologů, poslech hudby spojené s takovými vzpomínkami aktivuje v mozku rozsáhlou síť center. Různé části mozku spolu velmi intenzivně komunikují, i když každá může být aktivována jiným aspektem skladby, některé reagují na text písně, jiné na melodii, další na harmonii či na rytmus.
