Jaký humor potom zbývá? ptal se zákonitě Kisin a na univerzitě odmítl vystupovat. Z celé věci se následně stala vděčná mediální kauza, poněvadž komik toleranční formulář vyvěsil na svůj twitterový účet. Pod něj následně připojil komentář tohoto znění: „Plot twist: mělo to být NEPLACENÉ vystoupení pro charitu.“ Komentář obdržel 2187 lajků.
Když trojúhelník potká kruh
Celá kauza dobře ilustruje jednak atmosféru v britských univerzitních kampusech, jednak extrémy, do kterých může vést společenská poptávka po „bezpečných prostorech“ a takzvaně tolerantní kultuře.
Pokud se chce člověk smát, směje se zpravidla na něčí účet – ať už jde o konkrétního člověka, anebo společenskou skupinu. Primitivistní vnímání humoru tento smích interpretuje jako útok, ohrožení. Nuancovanější vnímání odhalí, že humor mnohdy slouží jako přesný opak – nástroj sblížení, vzájemného porozumění a tolerance.
Známý levicový filozof Slavoj Žižek tento rozměr humoru rád dává k dobru na svých veřejných vystoupeních. Jeho nejoblíbenější příměr je předválečná Jugoslávie, kde kolovala řada vtipů o jednotlivých národnostech. Panoval stereotyp o „líných Černohorcích“, „hloupých Bosňácích“, „škudlivých Slovincích“ a tak dále.
Jeden z oblíbených vtipů o Černohorcích zněl prý takto:
