Hvězda smrti s otazníkem

Patrně lidská láska ke katastrofám všeho druhu způsobila, že masová vymírání živočišných druhů jsou jedním z nejstudovanějších období geologické minulosti Země.

Mnozí laici a všichni odborníci vědí, že k takových událostem došlo v historii života na Zemi vícekrát. Každý ale zná poslední hromadné vymírání, při kterém zmizeli velcí dinosauři. Došlo k němu na přelomu křídy a třetihor před 65 miliony let.

Původcem katastrofy bylo vesmírné těleso s odhadovým průměrem asi 10 km. Novější výzkumy navíc naznačují, že tato „hvězda smrti“ nebyla sama. Její dopad doprovázely nárazy dalších, drobnějších těles, která vznikla, když se planetka přibližující se k Zemi rozpadla vlivem gravitace naší planety. Podobně jako tomu bylo u komety Shoemaker-Levy 9, která narazila do Jupiteru v roce 1994.

Kráter po dopadu tohoto tělesa leží na východě Mexika (částečně v moři) s centrem na poloostrově Yucatan, ve vesnici Chicxulub.

Fosilní nálezy ukazují, že brzy poté z povrchu zemského zmizelo přibližně 50 až 80 procent živočišných a rostlinných rodů. Dnes převládající teorie předpokládá, že jde o příčinu a následek: meteorit způsobil vymírání.

Hypotéza o mexickému meteoritu má i své odpůrce, kteří v poslední době získali novou podporu pro své pochybnosti. Nový útok vede tým z Pricentonské univerzity s paleontoložkou Gerdou Kellerovou v čele.

Tato skupina zkoumá mořské usazeniny z oblastí v okolí dopadového kráteru na Yucatanu a zaměřuje se především na fosilní záznamy v blízkosti vrstev pocházejících z meteoritu. Ty jsou snadno identifikovatelné, protože obsahují velké množství skleněných kuliček, které vznikly díky energii dopadajícího tělesa.

Kupodivu však zjistila, že „kuličky“ nesousedí přímo s geologickými vrstvami, na nichž jsou patrné stopy vymírání. Dělí je asi 10 metrů, což podle odhadů pro rychlost sedimentace v daném období činí zhruba 300 tisíc let. Byť z nálezů není jasné, jak rychle vymírání probíhalo, 300 tisíc let je rozhodně příliš dlouhá doba.

Kellerová se tedy domnívá, že meteorit k vymírání pouze „přispěl“. Za pravděpodobného viníka označuje intenzivní sopečnou činnost oné doby, jejímž pozůstatkem jsou tzv. Dekkánské jámy ležící v dnešní Indii. Množství vyvržených plynů mělo radikální změnit klima. Jde však spíše o spekulaci než dobře podloženou hypotézu.

Obránci standardní teorie se už ozvali. Podle nich jsou v kritických 10 metrech sedimentů z velké části usazeniny zanesené na místo nálezu tsunami, které vyvolal dopad chicxulubského meteoritu.