Ikonický hotel Inter-Continental. Někdejší normalizační připomínka svobody opět ožívá

  13:00
Hotel Inter-Continental (nyní Fairmont Golden Prague) byl v brutalistním stylu...

Hotel Inter-Continental (nyní Fairmont Golden Prague) byl v brutalistním stylu postaven na pražském Starém Městě dle projektu K. Filsaka a kol. v letech 1968–1974. | foto: Zdeněk Lukeš

Stavěl se šest let a představoval jakousi upomínku vzdálené svobody. Hotel Inter-Continental totiž v roce 1968 začala stavět americká společnost! A na jeho výstavbě se podílelo mnoho našich významných výtvarníků.

Když se v roce 1968, tedy v éře politického uvolnění a většího otevření se světu, začal v centru Prahy stavět hotel, který patřil americké hotelové síti Inter-Continental (vlastnila ji dnes již zaniklá, ale tehdy velmi populární letecká společnost Pan American, jeden z někdejších symbolů USA), byla to učiněná bomba.

Stavělo se poblíž Vltavy, na území, kde stál před válkou blok domů. Polovinu z nich zničil ve dnech Pražského povstání požár, ty další, většinou s neobarokními fasádami, obrácenými do ulice Elišky Krásnohorské, byly před stavbou hotelu strženy.

Stavby v Praze i na Novém Zélandu. Loosův žák Kulka projektoval po celém světě

Hlavní architekt novostavby Karel Filsak (1917–2000) si i se svými spolupracovníky Karlem Bubeníčkem, Jaroslavem Švecem, Zdeňkem Rothbauerem, Janem Bočanem a dalšími byl vědom, že zastavět celé prostranství nelze, protože by tu vyrostlo monstrum, nerespektující měřítko někdejší asanované čtvrti. Proto mezi stávající zástavbou a hotelem vytvořil piazzettu – dnešní náměstí Miloše Formana.

Dobová esa

Novostavba ovšem nezapřela dobu svého vzniku. Tvůrci ji pojednali v brutalistním stylu, který byl tehdy velmi populárním. Charakteristickým znakem tohoto stylu byl pohledový beton, jehož tvrdost ovšem změkčovaly keramické pásy; jejich strukturu navrhl sochař Zbyněk Sekal.

Další výrazná jména výtvarníků se uplatnila v interiérech: byli to Miloslav Hejný, autor dřevěného „lesa“, František Ronovský, který vytvořil působivé velkoplošné obrazy se svými charakteristickými plujícími postavami, Hugo Demartini zase navrhl kulovité zlaté lustry v restauraci Zlatá Praha na střeše hotelu a výtvarník René Roubíček navrhl lustry do kongresového sálu. Jmenovat můžeme také skláře Stanislava Libenského a Jaroslavu Brychtovou, kteří stáli za vitrážemi. Grafický design včetně loga hotelu (bývalo ve zlatém medailonu nad vstupem z Pařížské ulice) vytvořil typograf a designér Jiří Rathouský.

Elegantní palác vedle Prašné brány. Kdo opravdu navrhl Eskomptní banku?

To samozřejmě nebylo všechno, na projektu interiérů se podílelo mnoho dalších architektů a designérů. Osobně jsem měl moc rád bohužel již nedochovaný denní bar v přízemí, laděný ve stříbrné a zelené, s působivými kuželovými svítidly, který navrhl František Cubr.

Turbulentní změny

Hotel se stavěl dlouho, jak bylo tehdy obvyklé, dokončen byl až za normalizace v roce 1974. Co se týče luxusu, neměl tehdy v Praze konkurenci. A pro nás, tehdy mladé, představoval kousek svobodného světa, byť jeho majitelem byl v té době již Čedok. Obdivovali jsme ovšem nejen nadčasový design a díla umělců, z nichž mnozí už tehdy patřili k zakázaným, ale i Filsakovu kombinaci nových prvků s historickým nábytkem (zejména baroko, klasicismus, biedermeier). Takový barokní prádelník před betonovou zdí, to byl prostě zajímavý kontrast.

I u prominentních návštěvníků Prahy byl hotel oblíben, byť ve srovnání s těmi novějšími měl své nedostatky – zejména malé pokoje a nízké stropy, které se ještě snížily po vestavění klimatizace. Skvělá byla ovšem poloha v samém srdci Prahy a samozřejmě výhled na panoráma Pražského hradu.

Hotel si své kvality udržel i v pozdějších letech, ale zejména vstupní podlaží bylo narušeno různými vestavbami. Také mnohá umělecká díla z interiérů zmizela nebo byla přemístěna. Vím, že tyto změny Filsaka trápily, mluvili jsme o tom ještě krátce před jeho smrtí.

Mistr stylu art deco. Architekt Kozák navrhl vily i kostely, manželce se ale nezavděčil

S novými majiteli hotelu a novým názvem Fairmont přišel i názor, že stavbu je třeba přizpůsobit dnešním požadavkům. Úkolu se ujal architekt Marek Tichý ze studia TaK, jenž má za sebou např. rekonstrukci Werichovy vily, paláce Elektrických podniků či funkcionalistického „parníku“ – Volmanovy vily v Čelákovicích. Dům nejprve zcela odstrojil, neboť musel odstranit tuny zdraví ohrožujícího azbestu, poté vnější plášť zase obnovil. Jedinou připomínku mám jen k příliš tmavému nátěru betonových prvků. V přízemí pak zmizely příčky a prostor hotelového lobby dostal opět velkorysý vzhled. Původní umělecká díla se většinou vrátila na své místo a doplnily je kreace soudobých designérů.

Rekonstrukce se netýká jenom samotného hotelu, ale také jeho bezprostředního okolí. Jde o mimořádně cennou lokalitu v oblasti asanace židovského města.

Vstoupit do diskuse
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.