Někdy i drobné projekty mohou přinést architektonicky kvalitní řešení a návrhy, které se týkají bezprostředního okolí významné památky. Mohou být pojednány třeba tak, aby jí nekonkurovaly ani neublížily. To je i případ úpravy před kostelem Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze, která byla nedávno dokončena. Za návrhem stálo známé studio AP ateliér Josefa Pleskota.
V okolí ikonického hotelu. Jak se proměnilo prostranství u bývalého Inter-Continentalu |
Pleskot má s úpravou sakrálních staveb a prostorů bohaté zkušenosti, stačí připomenout rekonstrukci kláštera dominikánů u kostela sv. Jiljí na pražském Starém Městě nebo nedávno dokončenou ekumenickou kapli v prostorách Poslanecké sněmovny na Malé Straně, což je drobná, ale mimořádně působivá intervence. Než se podíváme na adaptaci území před malostranským chrámem, představíme si tuto významnou památku, známou nejen u nás, ale i ve světě (zejména ve Španělsku a Latinské Americe) díky sošce Jezulátka, která se v ní nachází.
Dějiny významného chrámu
Kostel v podobě sálové baziliky římského typu, zasvěcený původně Nejsvětější Trojici, byl na úpatí Petřína vybudován v letech 1611–1613 německými luterány na rozhraní dvou epoch: renesance a baroka. Projektant není znám, snad jím byl rudolfinský stavitel Giovanni Maria Filippi, mj. autor Matyášovy brány Pražského hradu, jež bývá označována za první barokní stavbu na našem území. Oltářní stěna byla původně orientována na východ, jak je obvyklé, vstupy do chrámu byly vedeny ze stran.
Po bitvě na Bílé hoře a vítězství katolíků byl kostel císařem Ferdinandem II. přidělen řádu bosých karmelitánů, jeho novými patrony se stala Panna Marie a sv. Antonín Paduánský. V letech 1636–1644 byl kostel radikálně přestavěn ve stylu římských karmelitánských chrámů, přibylo dnešní hlavní průčelí se vstupem, obrácené směrem do Karmelitské ulice. Dále byl vystavěn půlkruhový presbytář a o něco později i věž; dispozice chrámu tak byla otočena o sto osmdesát stupňů. Pod kostelní lodí se nachází krypta. Současně byl směrem na jih vybudován klášter bosých karmelitánů (dnes ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). Interiér chrámové lodi pak vyzdobili významní umělci: oltář, navržený Janem Ferdinandem Schorem, zdobí plastiky Matěje Václava Jäckla a obraz Antonína Stevense ze Steinfelsu, na bočních oltářích najdeme i jedno dílo Petra Brandla.
Rozhodnutím císaře Josefa II. byl později klášter zrušen, kostel získal řád maltézských rytířů a karmelitáni se sem vrátili až po sametové revoluci, v roce 1993. Poté proběhla rozsáhlá rekonstrukce chátrajícího chrámu. Interiér byl nově doplněn o výtvarná díla sochaře Otmara Olivy. Nejznámějším artefaktem uvnitř chrámu je ale soška Pražského Jezulátka, která je tu umístěna ve speciální schráně již od roku 1641. Do Prahy ji přivezla španělská dvorní dáma Marie Manrique de Lara, jejíž dcera Polyxena z Lobkovic ji věnovala karmelitánům.
Ikonický hotel Inter-Continental. Někdejší normalizační připomínka svobody opět ožívá |
Dílko je velmi populární zejména v románských zemích, takže kostel navštěvují statisíce turistů ročně. I proto bylo v roce 2018 rozhodnuto, že je třeba vytvořit nové, důstojné zázemí při vstupu do chrámu. AP ateliér tu ponechal původní schodiště, jen ho vysunul směrem k silnici, kamenná dlažba terasy byla rozebrána a po důkladném archeologickém průzkumu byl terén pod ní vytěžen.
Na skále
K terase pak byly připojeny povlovné rampy, vedoucí do prostoru pod ní, aby do chrámu byl umožněn pohodlný vstup méně pohyblivým osobám, matkám s kočárky nebo vozíčkářům. Uvnitř se pak nachází prostorný sál s prodejnou suvenýrů, informačním střediskem a toaletami. Na odhalené podloží pak byl umístěn latinský nápis Fundata enim erat supra petram (“Neboť byl založen na skále“), který je citací z Nového zákona. Tyto práce probíhaly v letech 2023–2025, nyní již nové místnosti slouží návštěvníkům.
A ještě drobný dodatek. Zastávka tramvaje před kostelem se už nejmenuje Hellichova podle nedaleké příčné ulice, ale nese nyní název Pražské Jezulátko.
