Probírá v ní témata jako útlak žen a identitární krize mužů, třída, původ a etnicita, klimatická krize a zánik civilizace, která ilustruje na nepříliš početné, ale žánrově pestré skupině titulů: od sci-fi Vzpomínka na Zemi přes romány Michela Houellebecqa a nobelistky Olgy Tokarczukové až k autofikci Můj boj Karla Ove Knausgarda a autobiografii Nikam jsem nepatřil Edwarda Saida. Vzácně se dostane i na české literáty.
Bělíček vybírá tituly, které jsou (řečeno postaru) „sociálně kritické“, zaměřují se na strukturální nespravedlnosti zabudované do našeho světa. Můžeme se tak dočíst o příběhu ženy, která před světem masožravých panovačných mužů uniká k představě, že se stane rostlinou živící se toliko vodou; o milencích, jejichž vztah téměř fatálně narušují třídní rozdíly, a východisko nacházejí v tom, že si navzájem pomáhají se svými traumaty; nebo o dilematech přistěhovalce, který se rozhoduje důkladně naučit řeč země svého původu, ale zanechá toho, protože jej to paradoxně odcizuje od jeho matky, která ji také neovládá.